William Black

1. ledna 2017 v 21:13 |  Postavy - muži
Hráč: Aki
Věk: 31 let
Povolání: Voják - trenér rekrutů
Bydlí v: Dům
Faceclaim: Nick Bateman



Vzhled:

S výškou bezmála přesahující 190 centimetrů ho v davu přehlédnete jen velice těžko. Image pravého Goliáše nepodporuje jen výška, ale i pevná, statná postava, která se může pyšnit nějakým tím svalem. Vážit může už pomalu metrák, ale v jeho případě to není metrák sádla tak, jako u většiny Američanů. Bohužel má však ošklivý zlozvyk nosit oblečení, takže náznaky uvidíte spíše hlavně v létě, kdy rád natahuje upnutější trika, či nátělníky. Krom výšky a váhy má samozřejmě i jiné míry, ale… k těm až později, přeci jen by byla škoda odhalit vše, no ne? Celý svůj skoro-metrák nese na širokých ramenou a vždy vzpřímené páteři. Nemá sebemenší důvod se hrbit a tak zbytečně snižovat rozhled, co mu výška v davu poskytuje. Pokud ho zastihnete bez trika, možná si všimnete zhruba pěticentimetrové jizvy na jeho zádech v místech srdce. Další jizva se pak nachází na pravém boku a levém lýtku. Příjde-li k vám blíž, budete si moci krom výšky všimnout i hustých kaštanově hnědých vlasů, které zcela běžně "stylizuje" do rozcuchu pomocí nebo toho, jak se ráno probudí, případně (ne)umění s hřebenem. Není jeden z těch, co stráví v koupelně více času, než modelky od Victoria Secret. Vlasy postupně kotletami přerůstají v hrubé strniště, spíše už vousy. Jen pár vyvolených ho kdy mohlo vidět bez něj a ti, co neviděli fotky z mládí by mohli být na pochybách, jestli už ho nemá od peřinky. Pak tu máme obočí, které by se občas mohlo pohádat s pinzetou, ale zas tak zlé to snad nebude. Každopádně, obočí pod sebou skrývá oči stejného odstínu, jako vlasy. Tenhle hnědý párek se sem tam pokouší znovu sebrat svoji štěněcí jiskru… zcela marně. Mezi nimi čenichá absolutně průměrný nos. Za každého počasí opálenou pleť potom pouze dokreslují spíše tenčí narůžovělé rty. Ty mimochodem umí snad milion úšklebků, takže jsou ve svém snažení mnohem zdatnější a využívanější, než oči. Ty totiž lehce cokoli vyzradí. Rty ve svých úsměvech sem tam ukáží i perleťově bílé, jistě dobře opečovávané a ostré zoubky. Vkus má až překvapivě jednoduchý; vždy je spokojený s tím nejlepším. Jen škoda, že v jeho slovníku považujeme za nejlepší vše, co nemá příliš nápadné díry a není až moc utažené. Jasně, sem tam si už čistě jen z ješitnosti obleče něco upnutějšího, ale tím to hasne. Oblibuje především nátělníky a volná trika ať už s rukávem, či bez nich. V jeho šatníku nenajdete jediný kus hadru, co by měl na sobě potisk; už má třicet, je dospělý muž. Nemůže se oblékat do věcí hlásajících staty, nebo jiné hlouposti, ne? I když… jako výjimku můžeme brát dárky. Jestliže nějaký ten hadřík s potiskem vážně najdeme, musel být darovaný. Tak či onak, nemůžete čekat, že s něčím takovým vyrazí dál, než z obýváku do kuchyně a zpět. Ve společenských košilích ho uvidíte minimálně, poněvadž mu příjdou zbytečně svazující. Na předepsaný dress code má vyloženě alergii, ale pokud je oblek nutný, prostě to překousne a obleče.. U kalhot platí vesměs totéž, jako u zbytku oblečení; volné rifle, kapsáče, dokonce různé pracovní oděvy. Neodmítne ani pohodlné maskáče, které mu vyhovují nejen funkčností, ale i barvou. Ty celkově preferuje hlavně tmavé, nebo neutrální - v růžové vestičce či tyrkysovém svetříku ho vskutku neuvidíte. Ne že by měl vůči sobě nějaké předsudky, jde čistě o záležitost vkusu. V doplňcích se taktéž drží při zemi. Z krku nikdy nesundavá svou psí známku, což je vyjímka, ale jinak oděvy doplňuje o pásek a je-li třeba, tak hodinky, ale svůj čas kontroluje spíš na mobilu. To už je pravděpodobnější, že mu v kapse najdete stopky - zejména pokud má nějaké sportovnější oblečení. Čepice jsou pak absolutně nemístná věc, nesnáší je. Radši by vypil kýbl rozpuštěné soli, než aby chodil po světě s hlavou schovanou do rejperské čepice. Dalším a snad i posledním doplňkem je všudypřítomná vůně silně kořeněné kolínské, kterou ovšem ucítíte jen tehdy, když se dostatečně přiblížíte.


Povaha:

Je takový ten typ, který má své sebevědomí rozprostřené kolem sebe jako štít, který nepropustí jakoukoli kritiku. Dobře ví co chce a nebojí se udělat cokoli pro dosažení svých cílů. Totiž - cokoli, co nepřekračuje hranice jeho morality. Morálních kodexů má desítky a vzhledem k jeho povolání je dodržuje s ještě větší sentimentalitou, než by bylo lidem leckdy po chuti. Lpí na cti, kterou by se dal přirovnat až k samotnému členu rodu Starků, kteří čestně vychcípali do jednoho. Co dodat - doufejme, že jednou neskončí bez hlavy. Zatím ji na krku nosí tak vysoko, jak jen může, ale jelikož jeho povolání nemá zavírací dobu, je ochotný dělat nejen to, co je legální, ale i to, co mu příjde etické. Je to zarytý optimista s realistou, který se za vlnou optimismu skrývá asi jako pravý hlas Britney Spears za počítačovými úpravami. Všichni ví, že tam je. I on sám si toho je víc, než vědom, ale snaží se vše maskovat růžovými brýlemi i když ví, že budoucnost je bledá. Nerad totiž hází flintu do žita jen tak pro nic za nic, vždy se rád přiklání k pozitivu a snaží se sobě samému nalhat, že věci budou lepší. Dokáže někdy z nuly vytřískat stovku i když okolí tvrdí, že je to nemožné.

Jeho přístup k ostatním se liší podle nálady. Má dny, kdy bude nepříjemný a uštěpačný a pak dny, kdy je schopný pozvat celý lokál na pivo a veřejně tím zbankrotovat. Tak či onak, zachovává si povahu typickou pro sangvinického cholerika. Vážně není těžké ho rozčílit a tenhle drobný problémek mu už nasázel desítky postihů. Naštěstí ho vojenská morálka naučila sebekontrole. Pokud vybuchne, dokáže se v rámci mezí rychle dostat zase do pořádku, ale k tomu, aby tak učinil musí první změnit okolní nábytek na třísky, když už na třísky nezmění něčí kosti. Často si ve své mluvě, ať už přátelské nebo ne, neodpustí sprostá slova a sem tam nějaké to ješitné rýpnutí. Slovník vážně nekrotí, považuje za zcela normální mluvit sprostě. Ví sice, že jsou situace, kdy si něco takového nesmí dovolit, ale ne vždy se mu povede jazyk udržet za zuby. Co na srdci, to na jazyku. Leda by svá slova povýšil na již známé jízlivé či ješitné rýpání, to je pak schopný mlžit jako parta teenagerů vybavena marihuanou a autem s dobře utěsněnými skly. Svou prostořekou a otevřenou náturu dokáže držet na uzdě snad jen v rámci přítomnosti nadřízených jeho povolání. Není to tak, že by nedokázal projevit respekt. On si pouze pečlivě vybírá ty, kteří si jeho respekt zaslouží. Ať si to přizná nebo ne, dokáže být naivní. Věty končící "Máš moje čestný slovo" bere až moc vážně a prostě mu odmítá dojít, že jen pro něj to má nějaký vyšší význam. Samozřejmě ho povolání donutilo vyvinout jakýsi šestý smysl, který mu umožňuje odhadnout podezřelé typy, ale těm nejnevinnějším umí podat až přespříliš velkou důvěru. Týká se to především žen, čímž často trpí.

Tím se dostáváme k jeho milostnému životu. Už vzhledem k povolání Vám jistě dojde, že to se ženami měl vážně složité. Několikrát se zklamal a několikrát vložil svoji důvěru do jiné ženy, takže také samozřejmě několikrát skončil jako idiot. Dokáže se zamilovat, ale je pro něj těžké vložit do vztahu nějaké jiné emoce, než na hranici obyčejných a prachsprostých pudů. Většina jeho nynějších vztahů se pohybuje na úrovni velice dobrých kamarádek s výhodami, do kterých nemusí angažovat tolik času, peněz a ani emocí. Ženské teplo miluje tak, jak jen ho chlap milovat může a příležitost rozhodně nehodí za hlavu, ale není ten typ, který by nutně musel mít v posteli každý den jinou osobu. Dovede si stanovit priority a jediná žena v jeho životě je momentálně jeho neteř. Té se snaží věnovat co nejvíce času může - je pro něj přednější, než kterákoli sukně. Zkušenosti ho dohnali k uvědomění si základní věci, kterou lidé často opomíjejí; milostných aférek bude vždy dost, ale rodina je jenom jedna.


Zájmy:

Jeho zájem tkvěl vždy ve všemožných sportech.Vystřídal několik bojových klubů, ale nakonec zůstal u kickboxu, kterému se nyní však věnuje už jen okrajově. Je cvičený výcvikem armádního boje tělo na tělo. CQC (Close Quarter Combat) se tedy stal jeho největším momentálním koníčkem. Dokáže ve vteřině zneškodnit útočníka se střelnou či chladnou zbraní a otočit útok proti němu bez toho, aby sám použil víc, než vlastní ruce. Třebaže je boj beze zbraně jeho specialita, dovede se prvotřídně ohánět i noži, dýkami a stále dovede střelit do středu terče ze vzdálenosti několika metrů. Dál můžeme jmenovat i posilování, kterým se udržuje v kondici. Stejně jako bojové sporty je i tohle jeden z jeho velkých koníčků.

Za zmínku stojí i muzika. Miluje rockové, metalové a jinak alternativní interprety, ale dokáže ocenit i klasiky nehledě na žánr. Sem tam opráší svoji akustickou kytaru a zahraje pár písniček, jejichž akordy si už dávno nepamatuje, ale se svým uměním a hlasem si naštěstí ještě vystačí alespoň k táboráku. Žádný zázrak, ale zatím nikdo nepřišel o ušní bubínky.

Nakonec tu máme zvířata. Zejména tedy psy, které zbožňuje. Momentálně v jeho domě probíhá drezůra smrtelně nebezpečného masožravého jorkšíra jménem Muffin.


Historie:

Narodil se v Coloradském Aspenu do rodiny zvěrolékařky a policisty roku 1985. Už po narození měl kolem sebe pozornosti ažaž, ale především ze strany o dva roky starší sestry, které rodiče marně vysvětlovali, že mladší bratříček není panenka. Bohužel pro něj, sestra mladšího bratříčka milovala příliš na to, aby je poslechla. Pravidelně se stával obětí čajových dýchánků a všeho možného. Naštěstí to trvalo pouze do doby, než ho vysvobodil táta a bral si ho jako "asistenta" při vykonávání domácích prací.

Peněz měli vždy dost - to je jasné už jen z povolání obou rodičů, nicméně ani jeden jim nikdy nedal nic zadarmo. Nová hračka? Jistě, dostal ji. Ale dříve než svůj vysněný náklaďák na dálkové ovládání dostal, musel pomoct v domácnosti ať už umýváním nádobí, nebo pomocí na zahradě. Dobře, ve svém věku se spíše svou pomocí pletl rodičům pod nohama, ale snaha se cení, no ne? Bohužel byl odmala vždy živé dítě. Zatímco sestra si v klidu hrála na své čajové dýchánky, on pobíhal s kamarády po venku a rval se s nimi hlava nehlava kvůli sebemenším hloupostem. Připravil tím pro rodiče nesčetné množství rozporů a hádek na což navazovalo i nespočet trestů padajících na jeho hlavu. Naštěstí tatínek jeho náturu včas podchytil a rozhodl se ho přihlásit na bojové sporty. Tam ihned projevil svůj nemalý talent a už v šesti nosil domů všemožné trofeje, kterými se pak mohl pyšnit všem kamarádům. Od karate přes aikido a judo až po MMA a box… vystřídal snad všechny možné sporty, než se usadil u kickboxu. Jeho nátura vůči ostatním se kvůli těmto sportům zcela změnila; jelikož byl trenér vzorem, bral si jeho řeč k tělu - nepoužil nic z toho co se naučil do chvíle, než to bylo opravdu nutné. Tak či onak, stále si nemohl odpustit klasické klukoviny, takže si rodiče ušetřili jenom nějaké nervy. A o ty ušetřené nutně museli přijít během začátku synovo puberty.

Postupem času se samozřejmě začal zajímat o děvčata víc, než předtím. Rvačky se sousedovic kluky tím nabraly zcela jiné rozměry a důvody. Rostl z něj typický filmový frajírek, který je pro mokré třináctky tou pravou mucholapkou. Vyhánění takzvaných kamarádek z jeho pokoje ale brzo nebylo jedinou starostí jejich rodičů. Proč? Nuže, jak tak kazili plány vlastnímu synovi, zapomněli na to, že jejich dům hostí výměnného studenta z ročníku jejich dcery, který s ní trávil mnoho času v pokoji. Oba dva byli dost rozumní na to, aby rodiče předpokládali, že dělají opravdu to, co oba tvrdili - studují. Ostatně Claire byla vždy příkladnou dcerou aspirující na post plastického chirurga a její anglický vrstevník John byl na tom dost podobně, ale vše se změnilo po odjezdu chlapce zpět do Anglie. To totiž starší sestra vysvětlila své neustálé změny nálad a nevolnosti. Byla těhotná. Oba rodiče ovšem trvali na tom, že musí dokončit své studium. Interrupce ani přerušení nepřipadalo v úvahu. Člověka by napadlo, že i toho největšího puberťáka by tohle donutilo zmírnit hormony, ale… spolu s nástupem na střední se jeho chování ještě více zvrhlo. Už v prvním ročníku se vyšplhal do fotbalového týmu, kde se rychle vyhoupl do prvních příček. Byl přesně tím stereotypem, který vidíme ve všech amerických filmech, kde se byť jen na chvilku mihne střední škola - arogantní idiot, který mávne rukou a má kolem ní namotanou každou sukni, kterou si zamane. O rok později získal dokonce post kapitána týmu, což jeho image jen korunovalo a vzhledem k mnoha trofejím z kickboxu, které stále nosil si vysloužil u vrstevníků ještě větší respekt. Claire porodila pár měsíců před maturitou, kterou úspěšně složila a po domluvě s Johnem a jeho rodiči se přestěhovala do Anglie, kde navštěvovala Oxford spolu s Johnem, svým nastávajícím manželem. Složit závěrečné zkoušky se podařilo i Willovi, který se rozhodl po střední nastoupit do vojenského výcviku. Matka byla samo sebou proti, ale v rozhodnutí ho podpořil táta. Přeci jenom po něm zdědil chuť pomáhat lidem a jen co se vydováděl, probudil v sobě i určité morální kodexy, které ho dostali do armádního výcviku pozemních jednotek zaměřených na CQC - Close Quarter Combat. V překladu nastoupil do jednotek specializovaných na infiltraci teroristických bunkrů a případné osvobozování zajatců. Dvouletý výcvik dokončil jako jeden z nejlepších rekrutů. Zbytek pubertální rebelie z něj během výcviku vymlátili víc, než dokonale a vzhledem k výsledkům byl zařazen mezi posily tam, kde jich bylo potřeba nejvíce. Do nechvalně proslulé války v Afganistánu.

V nepřetržitých bojích strávil pět let s návštěvami Ameriky tak mizernými, že ani nestály za řeč. Na návštěvu rodičů ve Státech a sestry s neteří v Británii měl jen několik měsíců, než musel zpět do války, ale vždy se snažil své malé neteři vynahradit vše, co nikdy nemohl stihnout. Malá Lydia pro něj vždy znamenala hodně a nechtěl ji vystrčit ze svého života. Z Afganistánu byl propuštěn až ve svých pětadvaceti sotva poté, co byl schopen převozu po zasažení kulkou, která taktak minula srdce a důležité orgány. Paradoxně zotavení ve státech proběhlo poměrně rychle. Bohužel pro něj, těsně po zotavení ho rodiče obeznámili s tím, že Claire, John a Lydia měli autonehodu, při které přežila jen jeho malá neteř. Jediný, kdo v Anglii dívce zbyl byl jen její dědeček, který po smrti své manželky zavřel dveře celé rodině. Dědeček, který svoji vnučku záměrně vídal co nejméně to šlo už jen kvůli tomu, že pro něj vždy znamenala přítěž pro syna, který i jako ženatý muž s dcerou dokázal udělat své školy a stát se architektem.

Will odcestoval do Londýna jak nejrychleji mohl. Ihned začal pracovat na osvojení tehdy desetileté Lydie, což vzhledem k jeho povolání nebylo zrovna lehké. Jedinou záchranou byla Americká armáda a její doporučení, které mu vyřídilo formality ohledně přijetí do Britských sil. Doporučení Spojených států mu formou odměny za služby ve válce vyřídilo místo trenéra rekrutů upravené tak, aby mohl s neteří trávit co nejvíce času. Soud po dlouhých dohadech nakonec přikývl a svěřil mu děvče do péče. Je pravda, že rok na to jí musel na několik měsíců zmizet ze života kvůli civilní válce v Libyi, ale dočasná chůva se o děvče postarala tak, jak měla. V Londýně se usadil a postupem času si našel přítelkyni. Melissa s ním vydržela celé čtyři roky. Za svůj život zažil už desítky rozchodů, no Melissa mu zamotala hlavu natolik, že ji požádal o roku. Naneštěstí ze svatby sešlo, když mu snoubenka začala podstrkovat své nutkání poslat Lydii na internát do Irska. Vše dospělo k ultimátu "Já, nebo ta malá holka. Vyber si!" Což pochopitelně skončilo tím, že Melissa našla své kufry na ulicích Londýna. Pomsta zhrzené ženské umí být krutá - zvláště pokud pracuje ve správě města. Házela dvojici klacky pod nohy tak, jak jen to šlo, takže se Will rozhodl k odstěhování se kterým neteř souhlasila… za úplatek, kterým bylo štěně jménem Muffin, které vždy chtěla. Novým domovem jim je nyní Brighton, který oběma poskytuje školu i práci.


Galerie:



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama