Larisa Graham

24. března 2017 v 16:31 |  Postavy - ženy
Hráč/ka: Nina
Věk: 24 let
Faceclaim: Pamela Bernier
Bydlí v: Městský byt
Povolání: Studentka univerzity v Brightonu, obor Anglická literatura a Žurnalistika, během studia se živí jako editorka v místním lifestyle magazínu.


VZHLED:
Larisa se se svojí výškou 177 cm řadí do lehce nadprůměrné skupiny dívek, přesto davem proplouvá, aniž by z něj bůhvíjak vyčnívala, možná i proto, že ulicemi prochází většinou shrbená a se svěšenými rameny, tiše jako myš.
Co se postavy týče, vzhledem k jejímu psychickému rozpoložení její váha neustále kolísá, od propuštění z léčebny se jí stále nepodařilo dostat na zdravou hmotnost, a tak se jí většinu času pod bledou kůží nehezky rýsují kosti. Celkově její postava oplývá bezpohlavním vzezřením, poněvadž ani u křivek příroda nebyla příliš štědrá. Pokud si někdy tedy povšimnete, že Larisa na sobě právě nemá podprsenku, nebuďte pohoršení, nic převratného se v této oblasti stejně nenachází.
Přestože v minulosti byla blázen do módy a bez make-upu by ani nešla zkontrolovat poštovní schránku, nyní by vás na první pohled zřejmě ničím neokouzlila. Nemaluje se téměř vůbec, když má zrovna světlou chvilku, někdy použije řasenku a orámuje si oči černou linku. Pokud byste otevřeli její šatní skříň, asi byste si mysleli, že jste barvoslepí, jelikož byste tam našli oblečení pouze v černé, bílé anebo šedé barvě, až na pár výjimek. Hledí hlavně na praktičnost daného kousku.
Nejdominantnější částí obličeje jsou beze sporu velké světlé oči. Ačkoliv se stále tváří naprosto nezaujatě, ne-li přímo otráveně, její jasné šedomodré oči vypadají neustále podivně přívětivě, skryty pod výrazným, výhružně vyhlížejícím obočím. Pod úzkým rovným nosem se nachází hezky vykrojená světle růžová ústa, dalo by se uvažovat i nad tím, že její tvář je i hezká, pokud si člověk odmyslí kruhy pod očima a představí si, že se Larisa i někdy usmívá. Po většinu času se v její tváři nezračí žádné emoce, jen upřeně hledí do dálky, jako panenka na půdě, která již zažila léta své největší slávy a stala se nežádoucí, ukryta ve tmě a tiše sedící, pokryta nánosem prachu podtrhující její nechtěnost.
Úzký bledý obličej rámují rovné černé vlasy, délkou zhruba nad prsa. Nechává si je vždy volně rozpuštěné, nechce se jí pouštět do složitějších vlasových kreací, proto jí během chůze poletují zuřivě kolem hlavy. Jestliže vlasy nevypadají přijatelně do společnosti, stáhne si je do culíku anebo sváže do chaotického drdolu.
Na šperky si moc nepotrpí, kromě několika jednoduchých párů náušnic snad ani žádné nevlastní.

POVAHA:
S nejvyšší pravděpodobností vám na první pohled Larisa do oka nepadne. Nebývá ojedinělým případem ani situace, že druhý pohled nebývá o moc lepší. Ještě dva roky zpátky byste byli opačného názoru, kdo by neprohodil pár slov s pohledným a charismatickým děvčetem se zdravým sebevědomím? Nic netrvá věčně.
Přes veškerou snahu a správnou medikaci má "svoje dny", někdy bohužel i týdny, kdy se bojí vyjít na ulici a interakce s cizími lidmi ji působí skutečnou bolest. Vzhledem k její dosavadní práci a jejím profesním snům je to až směšné. Nedá se však s úplnou platností říct, že se lidí straní, baví ji pozorovat různé lidské osudy, i přestože se sama necítí na tvoření sociálních vazeb.
Je toho názoru, že je zbytečné se o cokoliv pokoušet, pokud si neumí srovnat ani svých "pět" pohromadě. Postavila si kolem sebe neviditelnou zeď, jedná s ostatními s jakousi odtažitostí - pokud někdo naruší její osobní prostor, ihned znejistí a začne si ho úzkostně bránit. Co se jí honí hlavou je složité odtušit, nikomu by se nikdy nesvěřila s tím, co v danou chvíli doopravdy cítí a lidi jednoduše neotravuje s tím, když jí něco trápí, raději si své vnitřní démony nechává pro sebe. Mohla by se zdát až povrchní či snad jako cynická mrcha, snaží se však nedávat najevo svou slabost. Jako každá žena je citlivá, sama neví, jak se svými emocemi zacházet a je zmatená. Jednoduše je toho názoru, že některé věci nejsou pro ni.

ZÁJMY:
Nejšťastnější je Larisa v práci, nevadí ji dělat přesčasy anebo když jí šéf překvapí s dalším seznamem úkolů. Je to pro ni určitý způsob relaxace, ráda zaneprazdňuje mozek, aby nemusela přemýšlet nad věcmi méně příjemnými. Volného času příliš nemá, když není ve škole tak je v práci a naopak, ale pokud se tak stane, nejraději se svalí doma do křesla s dobrou knihou, ovšem, také někdy sama píše. Je to jedna z jejich tužeb již od základní školy, vydat svoji vlastní knížku. V šuplíku od psacího stolu skrývá těžké stohy sešitů, zatím však s ničím nebyla natolik spokojena, aby se rozhodla jít s kůží na trh, až na pár povídek a básní, které lze dohledat pod jejím jménem.
Také je jedna z těch staromódních žen, které si vedou deník. Spíše to považuje za takovou orientační mapku sebe samé, pomáhá jí utřídit si myšlenky. Nepohrdne ani krásnou přírodou, svého času strávila pod širým nebem docela slušnou dobu. Také jí není cizí ani historie či poslech dobré hudby, sama umí hrát na klavír, s tím se však příliš nechlubí, protože k němu měla pěknou řádku let odpor.

HISTORIE:
Na jejím dětství není nic extra, co by stálo za zmínku. Narodila se v Londýně jako druhé dítě Sharon a Josepha Grahamových. Její bratr Will je od ní o celých deset let starší, což během vyrůstání mělo určité nevýhody, dalo by se říct, že nikdy si nebyli příliš blízcí, tím se však Larisa nikdy nezaobírala.
Vzhledem k tomu, že šlo o čistokrevnou právnickou rodinu, rodiče na ni neměli moc času, je taky možné, že si spíše nechtěli své dny volna vyplýtvat obskakováním dítěte a tak vyrůstala po boku různých chův a slečen na hlídání, na což si nikdy nemohla ztěžovat, prakticky si mohla dělat, co chtěla, až na jedinou podmínku ze strany její matky - musela chodit na soukromé hodiny klavíru, snad chtěla mít Sharon doma budoucí klavírní legendu, no, Larisa je ráda, že nakonec tohle období ustála a dokáže zahrát na klavír repertoár obsahující asi deset skladeb a jednu reklamní znělku.
Na střední škole si Larisa vedla dobře. Samozřejmě jako každé dítě z průměrně snobské rodiny musela navštěvovat soukromou střední, nějak ji to však nepoznamenalo, vedla si dobře při studiu a našla si zde i partu známých, se kterými zažívala první lásky a strasti, asi jako každý průměrný teenager. S Williamem se její vztahy za ta léta nezlepšily, tehdy to už byl mladý prosperující právník, který si mysle, že spolkl všechen rozum světa. Hnusilo se jí prostředí, ve kterém se její rodina pohybovala, od všech povrchností až po opulentní hostiny, kde se nejeden otcův kamarád oplzle dobýval pod její sukni, protože byli toho názoru, že mohou vše.
Nejhorší byl pro ni přestup na univerzitu. Rodiče nemohli rozdýchat, že nehodlá pokračovat v jejich šlépějích, nejhůř to nesl otec, protože chtěl jí a Willovi přenechat rodinnou právnickou kancelář, kterou sdílel se svým bratrem. To byly první nenápadné krůčky k rozpadu už tak nestabilních rodinných vazeb.
Přesto však začala úspěšně studovat Literaturu a Žurnalistku, jak si vždy přála, mezitím navštěvovala různé kurzy tvůrčího psaní a snažila se být mezi nejlepšími studenty, jak to u ní bylo zvykem. Tehdy pro ni neexistovalo nic jako neúspěch a rozhodla se, že zvládne všechno. Našla si práci, aby nebyla neustále závislá jen na podpoře od rodičů, kterou se velmi rádi oháněli, a do toho ještě zahrnula několik dalších mimoškolních aktivit.
V neposlední řadě se snažila pokrýt i jakousi společenskou povinnost a místy trávit i čas se svým tehdejším přítelem. Považovat za lásku by bylo troufalé, spíše si to brala tak, že každý má nějakého partnera, tak se jednoduše vyjádřila k jeho dvoření pozitivně.
Zpětně by ani Larisa sama nevěděla, co jí to popadlo, ale začalo jí vše najednou přerůstat přes hlavu. Její sen se začal pomalu bořit jako domeček z karet, není snad nutno dodávat, že přítel se na ni vykašlal a ze zapomenutých schůzek s přáteli se nakonec stala jen jména a tváře, která se jí některá naprosto vypařila z hlavy, s některými se zmohla na pozdrav a pár strohých vět. Snažila se v průběhu zaplnit prázdná místa a tak byla oblíbenou účastnicí různých večírků, kde poznávala další a další lidi, na které si stejně nikdy dál neudělala čas a nebo se zde intimněji sbližovala se svými vrstevníky, což bylo pouze za účelem určitého způsobu odreagování.
Myslela si, že vše zachrání návštěvou psychologa a pár pilulkami. Chvíli byla schopna balancovat na hraně svých možností, nakonec začala užívat různé podpůrné prostředky a když cítila, že se hroutí, začala si sama navyšovat dávku antidepresiv, hnána falešnou představou, že má vše pod kontrolou. Přirozeně, po určité době, na konci šestého semestru, kdy ji už každý den sžíraly ukrutné bolesti hlavy a nebyla někdy ani schopna vstát z postele, tak se prášky předávkovala a po nějaké době, uprostřed přednášky její tělo vypovědělo službu. Byla okamžitě převezena do nemocnice a odtud rovnou na psychiatrické oddělení, kde jí byla stanovena diagnóza.
Některým tahle situace udělala mimořádnou radost, asi každá škola má nějakou svini, které se nepříčí bavit se na úkor druhých, a tak ještě před příjezdem sanitky byl pořízen snímek Larisy v bezvědomí, který s různými zesměšňujícími poznámkami koloval fakultou, až se stal v jejím rámci virální. To také znamenalo přerušení kontaktu s rodinou.
Namísto aby podali žalobu a bránili zájmy své dcery, přestali s ní mluvit, přestože byli obeznámeni s celou situací. Larisa však rezignovala, nesnažila se nijak vůči jejich postoji ohradit. Přerušila studium a nastoupila dobrovolně do psychiatrické léčebny. Kde strávila necelé tři měsíce. Po propuštění si našla malou garsonku na předměstí, Londýn se jí však za chvíli zprotivil, všechno jí připomínalo své selhání. Rozhodla se vyhledat školu co nejdál od Londýna, která by nabízela stejnou kombinaci předmětů. Jakmile objevila univerzitu v Brightonu, podala si přihlášku a ihned se přestěhovala, ve snaze naučit se žít sama se sebou a začít nový start.

GALERIE:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama