Laura Gowan

24. března 2017 v 16:43 |  Postavy - ženy
Hráč/ka: Judy
Faceclaim: Alyssa Campanella
Bydlení: Městský byt
Věk: 28 let
Povolání: psycholožka, konkrétně se orientuje na manželské poradenství, spisovatelka a profesorka psychologie na univerzitě v Londýně


VZHLED:
Jak jen začít. Je to vysoká žena, ze které do světa září sebevědomí. Ale není to sebevědomí založené na ženské kráse, ale spíš na inteligenci. Není hrdá na to, jak vypadá, ale na kým je. Je rozhodně znát u její chůze, má vždy vztyčenou hlavou a dělá dlouhé rychlé kroky, na první pohled je na ní znát, že je stále ve spěchu a má stále něco na práci.
Je vysoká a štíhlá s ženskými tvary, uvědomuje si svoje nedostatky, ale nějak ji netrápí, nikdy si na svém vzhledu příliš nezakládala. Má hodně bledou pleť, když se v létě pokusí o opálení pouze zčervená a pak zase zbledne. S bledou pletí korespondují dlouhé zrzavé vlasy téměř vždy stočené do vln. V práci je ale má vždy stažené v přísném uzlu, který brání tomu, aby jí vlasy padaly do obličeje.
Obličej má hubený a protáhlý s výraznými lícními kostmi. Nos je dlouhý a rovný postupně přecházející do plných rtů, které čas od času odkryjí řadu bílých rovných zubů (jak ta kvůli nim trpěla s rovnátky). Má ten typický Americký úsměv, který se naučíte při proplouvání večírky a budování kariéry. Další výrazná věc na jejím obličeji jsou velké oči modro-zelené barvy.
Můžete ji potkat prakticky v čemkoli. V práci, ale dává přednost elegantnímu oblečení v tlumených barvách, které nebude přílišnou pozornost a ani úplně neodvádí pozornost mužů k jistým partiím. Jako manželská poradkyně, ani profesorka na univerzitě si nemůže dovolit příliš vyzývavou módu. V oblečení se sice v pracovní době drží stranou, ale rozhodně to dohání make-upem. Při svojí práci volí často výrazné líčení očí a rudou rtěnku. Pokud, ale nemá zrovna nic na práci můžete ji potkat nenamalovanou, ve vytahané tričku a s absolutním nezájmem o to, že na botách má špínu. Když jsme u těch bot, tak miluje jehly! Její kroky jsou tradičně doprovázeny klapáním vysokých podpatků, což při její výšce může pro spoustu mužů znamenat mindráček. Na šperky si příliš nepotrpí, dává přednost jednoduchým šperkům. Spíš, než bižuterii na ní najdete jednoduchý stříbrný šperk, který na sebe stáhne pozornost svojí jednoduchostí.
Jsou, ale věci, které u ní uvidíte vždy. První z nich je velká kabelky, je to workoholik, proto sebou stále musí nosit diář, knihu a všelijaké poznámkové bločky, které se ale do malého elegantního psaníčka nevlezou. Má svůj oblíbený parfém, proto je z ní vždy cítit lehká vůně šeříku. Poslední věcí, které se nezbaví jsou drobné hříchy z minulosti. I přes svůj chladný zevnější konzervativní potvory má na sobě pár drobností, které byste do ní neřekli. Její tělo zdobí dva piersingy, první je v pupíku a druhý je níž, na jisté části těla, kam se opravdu jen tak někdo nepodívá…Pak vlastní také tetování na zádech. Jedná se o vytetovanou šněrovačku, která její tělo pomyslně stahuje jako korzet.

POVAHA:
Laura je velice rozkošná osobnost, pokud pominete ten fakt, že se jedná o sarkastickou, cynickou a manipulativní feministku, která Vás s radostí po psychologické stránce rozloží a udělá si z Vás dokonalý materiál pro svoji další knihu. Jediná možnost je ta, že jí to nesmíte dovolit, nebo jí dokázat, že vás ve svém životě zkrátka potřebuje. Na lidech hledá nejmenší slabinu. Jakmile ji má zapustí do ní jako rostlina kořeny do pukliny ve skále a začne ji zvětšovat svými tenkými, ale vytrvalými kořínky dokud z vás nezůstane zvětralý kousek kamene. Je to psycholožka, je její práce vyhrabat na člověka všechna tajemství a pak podle nich analyzovat osobnost. Samozřejmě, že v soukromém životě to dělá ve velmi omezené míře tak aby poznala charakter člověka a určila, zda jí takový člověk stojí za námahu osobního kontaktu a s tím související pokusy potlačit sarkastické poznámky a být relativně milá. Prostě nejlepší kamarádka na nedělní odpoledne u káva, nemyslíte?
Jak již bylo zmíněno je to feministka, ale nikoli feminacistka. Neusiluje o absolutní vyhlazení mužské rasy, protože je méně cenná a ženám se nemá šanci vyrovnat. Je to ambiciózní žena, která se chce uchytit ve světě mužů, protože na to má stejné schopnosti jako oni. Nechce být zavřená doma a starat se o děti. Chce být úspěšná a zbavit se překážek, které jí v jejím světě házejí ostatní (ano, jsou to muži, kteří si na svůj píseček nechtějí někoho jako je ona pustit) pod nohy.
Právě díky již zmíněným povahovým rysům, které jsou při první setkání s ní velice znatelné, působí na ostatní ne příliš pozitivně. Pro někoho je její chování chladné, protože se nerada svěřuje (nejspíš s tím má něco společného fakt, že ví, jak jdou tajemství jiných využít a opravdu nerada poskytuje munici zdarma). Pro další působí namyšleně, což i trochu je, protože je to sebevědomá žena, která si umí jít tvrdě za svým cílem a když něco chce tak to dostane, protože nedovolí, aby ji překážky, které jí život postaví, někdy srazily na kolena. No a ani to jak je cynická to moc nezlepšuje. Kvůli tomu se párkrát setkala i s tím, že ji nazývali zlou, ale to byli lidé, kteří její humor (byť založený na urážení ostatních) brali příliš vážně a osobně.
Ve společnosti je často velice mlčenlivá, pouze sedí a trpělivě poslouchá ostatní. Může to působit poněkud děsivě, ale je to profesní deformace. Její profese jí opravdu velice ovlivnila život. Je to přesně ten typ člověka, který se motá do vztahů ostatních. Občas zapomíná, že není v ordinaci a vloží se do partnerské hádky. Jednou byla na večeři a pár od vedlejšího stolu se začal hádat, aniž by si to uvědomila, vstala, přešla k nim a začala řešit jejich problém s nimi, až po pár vteřinách, kdy na ni lidé zírali jako na blázna, si uvědomila, co udělala. Páru se omluvila a předala jim svoji vizitku. Pozitivní bylo, že druhý den už seděli v čekárně její ordinace. Svět je plných hádek, ona sama občas se smíchem zmiňuje své heslo "seznámíme, rozhádáme, usmíříme".
Když se dostanete přes profesionální slupku, je to opravdu příjemný tvor. Sice občas působí chladně a nedostupně, ale když celý den posloucháte páry, které na sebe vřískají a místo vizitek právníků jim musíte rozdávat rady jak vztah zachránit, taky budete chladní a nedostupní, věřte mi. Možná i díky tomu není tak nadšená z představy mužů. Vztahy podle ní nemají smysl, pokud nemají od začátku určená přesná pravidla. No a najít muže, který bude stejný blázen jako ona a stejně posedlí svým diářem, organizací a pravidly je vskutku nadlidský úkol. V tomhle je opravdu šílená. Pořád sebou nosí svůj diář, její stůj je posetý nejrůznějšími lepícími papírky, to do listy a notýsky s poznámkami. Navíc trpí lehkou formou OCD, takže pokud uvidíte v restauraci ženu, která přerovnává obsah na stole, to je prosím Laura (a ideálně má u sebe ještě misku pistácií).

ZÁJMY:
Ze všeho nejvíc na světě miluje svoji práci. Je to její největší koníček. Jinak zbožňuje, když může něco (cokoli) organizovat. Je také praštěná co se týče pořádku, proto miluje uklízení. Není moc ráda zvířata, ale tak nějak je snese. Stejně je to s vařením, umí pár základních jídel, ale je to pro ni ztráta času, raději se věnuje své práci. Když má čas, ráda vypadne někam to přírody, nebo na pláž, kde se věnuje amatérskému focení.

HISTORIE:
Laura se nenarodila do nějak výrazné rodiny. Její rodina patří k dělnické třídě a žije v jedné okrajových částí New Yorku. Má mladšího bratra, Petera, který se nikdy neváhal zaplést se do jakéhokoli maléru. Její rodiče trávili většinu času v práci, proto péče o bratra byla převážně její starostí.
Když se narodila, bydleli její rodiče v jednopokojovém bytě. Když jí bylo pět let, zjistila její matka, že čeká Petera. S jedním dítětem se v tomto bytě dalo vejít, ale s druhým na cestě se její rodiče rozhodnuli přesunout do menšího domku v jedné z nejšpinavějších čtvrtí. Pokud se na to Laura podívá s odstupem času, bylo právě tohle to, co ji dohnalo k tomu, co dělá teď. Touha vydělit se od průměrnosti a otupělosti, ve které vyrůstala.
Ale abychom se vrátili k jejímu dětství. Koupě domku rodiče zadlužila, takže museli začít pracovat ještě více a Lauře připadla péče o malého bratra, což se nelíbilo jí, no a ve finále ani Peterovi. Ale tohle ji naučilo trpělivosti a umění dělat a ve finále dokázat cokoliv, ať nechuť k tomu byla jakákoliv.
Nastoupila do jedné z nejhorších možných škol. Bezpečnostní rámy, učitelé co raději odejdou dělat dozorce do vězení (i takový se našel) a ubohá úroveň vzdělávání. Lauře se podařila prosadit změna školy. Nejednalo se o špičkovou školu, byla to průměrná instituce, ale v jejích očích to znamenalo naději na to odejít z kruhu vyrůstajících kriminálníků.
Pro malou dívenku, která snila o tom, že nebude žít jako její rodiče to znamenalo jediné, a to byla naděje. Dřela na to, aby se dostala tam kde teď je. Mezi hlídáním bratra psala úkoly a dělala vše pro to, aby pro ni i jednička byla málo. Jejím štěstí byla profesorka, která si jí všimla a podařilo se jí vyřídit pro Lauru stipendium. A tak se definitivně vymanila z vlivu svých rodičů.
Mezi přednáškami chodila na různé brigády a fungovala na několika hodinách spánku denně. Pak přišlo něco na není vůbec pyšná. Otec její spolužačky. A co udělá slečna bez peněz, když je milenkou pracháče, kterému by mohla zničit život? Začne toho patřičně využívat, a právě díky vydírání a sexu s někým kdo se jí časem začal hnusit vystudovala psychologii. Můžeme to klidně nazývat prostituce za titul. Po škole vztah ukončila (samozřejmě za drobný poplatek smazala videa se svým milencem) a podařilo se jí prosadit jako manželská poradkyně v New Yorku.
Uplynulo několik měsíců a mezi jejími klienty se objevil nový manželský pár. Žena, která nemohla manželovi odpustit četné nevěry, včetně vydržování několika studentek na vysoké škole. Chyby z minulosti se za ní táhli jako odporné závaží. Bývalý milenec, který trval na tom, že musí zmizet z New Yorku a rodina, která po ní chtěla peníze a po pár letech si vzpomněla, že má i nějakou dceru. V té době to přišlo. Nabídka z Londýnské univerzity na místo profesorky psychologie. Je to sice jen pár přednášek týdně, ale společně se soukromou praxí a honoráři, které přicházejí z její publikační činnost se uživí. Proto zabalila své věci a odjela do Anglie, aby naprosto odstřihla svoji minulost. Pro bydlení nezvolila Londýn, velkoměsta už měla plné zuby, ale malé městečko Brighton, ze kterého se dá do Londýna dvakrát týdně bez větších problému dojíždět.

GALERIE:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama