Annie Dallas

22. dubna 2017 v 22:51 |  Postavy - ženy
Hráč/ka: Ila
Věk postavy: 24
Povolání: Pracuje jako sekretářka jedné málo známé firmy
Bydlí v: Městský byt
Faceclaim: Nicole Meyer




VZHLED:

Annie je trochu vyšší žena, která velmi ráda pečuje o svůj zevnějšek. Na jejím obličeji nenajdete snad jedinou pihu, rty má plné, oči modrozelené a často zvýrazněné linkami, stíny a řasenkou. Samozřejmě o zvýraznění rtů se jí stará výraznější rtěnka nebo alespoň lesk. Vlasy jí splývají kousek pod rameny, barvy hnědé a nesvazované do složitých culíků, copů ani ničeho jiného. Také si vlasy nikdy nebarvila, je se svou přírodní barvou totiž spokojená. Tak tedy, je již zmíněno, že je o něco málo vyšší, ale pořád to není závratná výška, přesahuje něco málo přes 175 centimetrů a její postava? No samozřejmě sportovní, protože ona si nedovoluje nesportovat. Ráda ho také ukazuje, o tom ale až později. Nohy má dlouhé až na zem, nečekaně, ale co jí na nich většina může závidět? Má je krásně rovné. Na pravém kotníku se jí táhne tetování, v jiné barvě by to mohlo vypadat jako náramek, ale díky tmavé barvě jistě rozeznáte, že je to tetování, často ale není vidět.

POVAHA:

Mohli bychom to vše shrnou do jedné dlouhé věty, ale od toho tu přeci nejsme, proto je na začátek třeba alespoň říci, že je to homosexuálka. Je to jeden z povahových rysů, s kterým měla v minulosti problémy, proto si teď často není jistá, jestli bude vůbec schopná s tím někdy vyjít na povrch. Jelikož neměla moc vztahů, občas vám může připadat trochu odtažitá, ale to se překonává časem. Pokud se jí nějaká žena zalíbí více než ostatní, je schopná za ní chodit a to i přesto, že ta vyvolená je heterosexuálka, myslí si totiž, že všechno se dá překonat, a když jí potkáte na ulici, bude se podvědomě usmívat, protože život je přeci krásný, ne? Je to zarytá optimistka s růžovými brýlemi na očích. Ve světě nemůže být žádné zlo, nic takového přeci neexistuje. Na všechny se snaží být milá a je velmi komunikativní, když se jí podaří najít správné téma na hovor. Ovšem, i když není správné téma, snaží se konverzovat. V tomto by se mohla považovat za profesionálku, ale ona se nepřeceňuje. Má sice vysoké sebevědomí, ale také zdravý rozum, takže ví, že by to nemuselo dopadnout dobře. Tedy ona si myslí, že ví, že by to nedopadlo dobře, protože to tak bylo i s její homosexualitou a od toho se vlastně odvíjí její život. No a když tohle stvoření naštvete? Vypadá jako rozezlený křeček, protože ona se opravdu naštvat neumí, možná jen vyšpulí pusinku a trhne hlavou, aby hrála jaká je uražená, to jí ale brzy přejde, protože ona neumí být naštvaná dlouho, to jsou ty růžové brýle. Na veřejnosti vystupuje jako sebevědomá osoba, většinou nesundává podpatky, protože k její práci patří, ale ona si na ně zvykla natolik, že je to opravdu její součást, možná je sundá jen když je doma a nebo když jde cvičit. Její součástí jsou také šaty a sukně. Je to přesně ta růžová holčička, až na to, že růžová není její oblíbená barva. V jejím šatníku najdete spíš odstíny šedé, červené a pak černou a bílou. Jinak není moc odvázaná do kombinování barev. Její závislostí je hudba, ráda si zazpívá, zahraje si na kytaru a když má velmi dobrou náladu, tak dokonce i složí něco vlastního. Velkou zálibou jsou také boty, květiny a knihy. Řeknete si, všechno je od sebe tak odlišné, ale ono, kdo má většinu zálib v podobném směru? V jejím bytečku tedy najdete rozsáhlý botník zaplněný spoustou bot na podpatku, občasně i baleríny a nebo tenisky. Už v předsíni na vás bude vykukovat váza s čerstvými květinami a její obývací pokoj a ložnice obsahuje hlavně dva větší regály plné knih. No není to nádhera?

ZÁJMY:

Annie je sportovkyně, zajímá se o běh, posilování a většinu sportů. Dokonce si zkusila zahrát i hokej, ale to jí nakonec přestalo bavit. Ze sportů jí nejvíce baví badminton a běh. Samozřejmě je však otevřená všem možnostem a jistě se stane pravidelným návštěvníkem fitness centra. Další její větší hobby je zdravá strava. Souvisí to s jejím pečováním o sebe, protože ona prostě miluje zdravé jídlo, i přes to, že nemusí vařenou či dušenou zeleninu, tak jí sní, ale ne proto, že je to dobré, ale proto, že jí to dělá dobře. Má ze sebe potom i lepší pocit. Květiny a knihy jsou dalším velkým koníčkem. V bytě naleznete spoustu druhů květin, často ve vázách po stolech nebo skříňkách, ale také v květináči, kterými je zaplněn téměř celý byt, kromě koupelny. Knihy se zde nacházejí v různých žánrech. Od detektivek přes romány až po encyklopedie. Pro Annie je to lepší než internet, ale samozřejmě sociálním sítím na internetu také neopovrhne. Zpěv a hra na kytaru naplňují další část jejího života. Zpívá ráda téměř cokoliv a to samé platí i pro kytaru. Dokonce si i sama asi dvě nebo tři písně složila. Je to prostě taková všeumělkyně.

HISTORIE:

Rodina Dallas původně pochází z jižní Afriky. Moje matka je rodilá Afričanka, ale otec zde byl pouze za studiem, když se potkali. Jelikož táta nechtěl zůstat v Africe, maminka se rozhodla, že půjde sním zpět do Brightonu, kde jsem se tedy i narodila. Od malinka jsem prý hravé dítko s narážkami plných sarkasmu a jiného hlubšího smyslu. Nikdy jsem nebyla nijak extra zklamaná ze svého života, měla jsem vše co jsem chtěla, táta i máma měli výborné pozice v práci a proto jsme si mohli dovolit spoustu věcí. Přihlásili mě do různých kolektivů. Většina se týkala sportu, ale našla by se zde i hra na kytaru, která se stala mou srdeční záležitostí. Od malinka jsem naučená jíst zdravě a sportovat. Vyzkoušela jsem spoustu sportů, ke kterým se ráda vracím. Zlom mého snového života nastal, když jsem si uvědomila, že mě nepřitahuje mužské pohlaví. Upřímně? Muži mě spíše děsí. Jejich chování je pro mě opovrhnutí hodné. Největší problém byl s mými homofobními rodiči. Nechtěla jsem jim to říct na rovinu, tak vlastně vznikla má první soukromá píseň. Hrála jsem jí často s otevřenými dveřmi mého pokoje, aby to rodiče slyšeli, ale oni jako by byli slepí, nevšimli si toho, že si v šestnácti letech nevodím domů kluky. Bylo jim to asi celkem jedno. Nakonec jsme se všichni odstěhovali na venkov, to bylo v mých čerstvých osmnácti. Rodiče prý chtěli mít klid, ale neprodali byt. Bylo mi to divné, protože naši milují velké množství peněz. Jednoho dne jsem tedy přišla domů a měla jsem zabalené kufry v mém pokoji a okolo spoustu krabic. Byla jsem v šoku, když jsem se dozvěděla, že je to kvůli mé homosexualitě. Brečela jsem a prosila je, aby mě nevyháněli pryč od nich. Od té doby jsem se s nimi už nikdy v životě neviděla. Občas mi na kontě přistálo větší množství peněz, takže jsem si jen mohla domýšlet, že mě mají ještě alespoň trochu rádi. Na střední škole byl také problém. Většina lidí totiž byla z bohatých rodin, které neviděli nic jiného než peníze a pevný řád, že muž si musí najít ženu a mít s ní děti. Přišlo mi to nechutné a nikomu jsem to neřekla. Až pak na rozlučkové párty, kdy jsem v podnapilém stavu málem byla znásilněna spolužákem, zastavilo ho až to, že jsem lesba. Začal se mi smát a okamžitě to řekl ostatním. Měli ze mě srandu a chtěli, abych se s někým vyspala, jako s mužem, ale to se naštěstí nestalo, místo toho jsem utekla do bytu a doufala, že už nikoho z nich nikdy neuvidím. I přes to jsem však nepřestala být optimistka, vždy jsem jí byla a nikomu to nijak zvlášť nevadilo. Po skončení střední školy jsem si udělala bakaláře, nikdy se zde neobjevil problém s mou homosexualitou a to ani při náboru na místo sekretářky, byla jsem za to vděčná, ale nikdy jsem nenavázala dlouhý vztah, protože jsem byla přímo obklopena heterosexuálními ženami. Když se přeneseme do dneška, jsem spokojená tam, kde jsem. Občasné rande s nějakou z milých žen se stalo mou součástí a také jsem se naučila, že nikdy nikdo není stoprocentní heterosexuál, proto možná chodím dlouho za ženami, které mi řekly, že prostě nejsou na ženy. Svět je prostě krásný.

GALERIE:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama