Maya "Tinkerbell" Lewis

12. dubna 2017 v 19:34 |  Postavy - ženy
Hráč/ka: Blake
Bydlí v: Městský byt
Faceclaim: Alysha Nett
Věk: 20
Povolání: Profesionální bruslařka - Jammer/ MOgirl


Popis vzhledu postavy
Jestliže čekáte, že ji někde mezi lidmi na ulici zahlédnete, musíte se smířit s tím, že vás bude bolet za krkem, neboť se musíte dívat dolů. Nicki měří pouhých 169 centimetrů, čímž se samozřejmě řadí mezi ty menší a výškově méně výrazné lidi ,kterých po světě zase tak mnoho není a snadno se v davu ztratí mezi všemi těmi velikány, co na ní pohlížejí jako na skřítka. Nebo na malou vílu. Svou výškou sice není nikterak výrazná zato postavou ano. Jestliže hledáte dívku, na jejíž postavě byste se chtěli pokochat, jste na správném místě. I přesto, že je téměř maličká a drobná, rozhodně se na ní ženské vnady neztratí. Již od prvního pohledu musí být všem jasné, že o své tělo patřičně pečuje. Jízda na bruslích se sice sotva dá považovat za sport hodný Olympiády, na druhou stranu je to právě tato aktivita, která ji udržuje v kondičce lepší než je aktivní běh. Každý muž na jejím zevnějšku nalezne něco, co ho přímo donutí se za ní otočit, ať už je to oblečením, barvě vlasů, tetováním nebo prostě jen kvůli její postavě. Pusťme se tedy do podrobnějšího popisu jejího zevnějšku:
Začneme tedy od spodu kde vás mohou zaujmout nožky, které se dají označit za pýchu nejen atleticky laděnou strukturou, díky níž nepůsobí vyzáble ale žensky, ale též díky délce, za což může vděčit lepším výsledkům ve svém profesním životě. Stehna má možná malinko silnější, však je to holka krev a mlíko. Pevný zadeček a o malinko širší boky, které krásně naznačují, že její tělo je zkrátka stvořeno připraveno počít dítě. Protože jak je známo, v dávných dobách se ženy se širšími boky považovali za skvělé rodičky. Dnešní móda sice předepisuje jak stereotypní štíhlost, tak různorodost, ale Maya nikdy nezapadala do tohoto výběru. Plošší bříško, které je mírně osvalené, díky věčnému se shýbání, zvedání z podlahy a pracným tréninkům a sklapovačkám, které po třech vzdává, a na něž navazuje hrudník obdařený takzvaně dostačujícím poprsím. Příroda jí do vínku zkrátka nadělila všeho dostatek a ňadra jsou jedním z těch plusových, ono… Ostatně celkově její postava je jako darem z nebes. Její postava by se dala přirovnat k takovému tomu zlatému středu, rozhodně se dá říci, že by pro ni nejedna slečna byla ochotna vzdychat nad kyblíkem. Ale pojďme dál.
Obličej. Poměrně dost důležitá část jejího já. Valnou většinu lidí zaujmou především její krásná, tyrkysem zbarvená kukadla která jako by měnila barvu dle nálady. Mnohdy se stane, že lidé řeknou, že má zkrátka jen čistě světle modrá očka, ovšem také se stane, že má oči zbarvené do tmavě zeleného odstínu, který připomíná amazonský prales. Co však překvapí, snad kromě neobvyklého zabarvení, je centrální heterochromie, kterou Maya trpí. Pravé oko díky této vzácné podobě získalo v jedné pětině výřezu karamelovou barvu. Snadno tak dokáže své okolí vyvádět z míry, když se jí společnost pokouší zahledět do tváře. Tato nádherná, uhrančivá kukadla lemují husté, černé řasy, které si stejně jako většina dívek v jejím věku zvýrazňuje řasenkou a výraznými linkami. Na očka navazuje jemný nosík posetý letmou sprškou pih, nikterak extrémně výrazných, pokud se nedostane na sluníčko. To jí pak naskáčou jedna báseň. Pod nosem se nacházejí plnější rtíky, přičemž si spodní ret pravidelně kouše mezi bílými roubky. V nepravidelných vlnách se kolem obličeje vlní kratší vlasy, které pravidelně ničí žehličkou a peroxidem, protože se nikdy nesmířila s faktem, že bude bruneta. Snad za to mohlo škatulkování v dobách pobytu na střední škole, kdy blondýnky vládly světu. Často nosívá vlasy rozpuštěné a jen si je zasponkuje, aby některé z pramenů nepřekážely ve výhledu. Mimo jiné jdou její vlasy poměrně těžce koordinovat a nějak zkrotit, díky čemuž se často rozčiluje a mumlá si, zatímco se pokouší své háro usměrnit. Mnohdy jí dělá problém je nějak upravit, protože se občas zdá, že mají její vlasy vlastní rozum a prostě si chtějí dělat jen to, co samy chtějí.
Ještě než přejdeme k oblečení a doplňkům zmíním ještě to, co se její postavy týče. Kůže je na dotyk jemná a dobře dehydratovaná, zkrátka perfektně opečovávaná, za což může hromada serepetiček nahromaděných ve sprše. Hladká kůže vám bude pod prsty jemně klouzat, a čeho si třeba můžete všimnout, je pár jizev, které jí zůstali z několika nešikovných pádů. A také hromady tetování, díky nimž se dostala na obálky několika časopisů zajímajících se o sportovkyně jejího typu. Sama je známá pro své akty, kdy se nebojí odhalit tělo vstříc objektivu. Dokonalou strukturu narušuje i několik piercingů - na prsou, intimních místech i několikrát propíchnutá ouška.
Miluje barvy jako je černá, bílá, černá, fialová a ano, černá, ale stejně tak však i všechny ostatní barvy. Nedá se přímo říci, že by preferovala nějaký konkrétní styl, protože má svůj vlastní. Nosí věci, ve kterých se cítí pohodlně a zároveň jsou stylové, tudíž často se jedná o vytahané, ošoupané nebo jinak poškozené kousky. Její zásadou je dobře vypadat v "práci" a na fotkách. Stejně tak miluje boty, hlavně ty na podpatcích aby se nějakým způsobem vytáhla, když už je tedy tak malá a mezi všemi těmi velikány kolem sebe se ztrácí v jejich stínu. I přes svou stydlivost se rozhodně nebojí na sebe obléknout nějaký odvážnější kousek, který by podtrhl její postavu a celkově zevnějšek. Jednoduše by se dalo říci, že se obléká stylově a zároveň pohodlně najednou. Když se vrátíme ještě k barvám, ačkoliv má své oblíbené barvy, miluje všech od těch sladkých dívčích barev po ty tmavé. Hodně ráda nosí kraťasy, krátké sukně a košile, které v jejím šatníku jen a jen převládají. Stejně jako oblečení miluje i boty a doplňky společně s jejich nakupováním. Nákupy - věc, která neodkladně patří k jejímu šatníku, protože nakupovat oblečení jí baví, může si toho tolik ozkoušet a krom toho je to taky úžasně uvolňující. Pokud však něco nenosí, daruje své oblečení na charitu, nebo někam jinam kde oblečení jistě rádi využijí.

Vlastnosti/Povaha
Kdybych řekla, že popsat charakter dívky jako je Maya je něco lehkého, lhala bych. Protože stejně jako kniha, tak i ona má svůj rub a líc. Ostatně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. A ačkoliv je na první pohled drsná bruslařka, nese si sebou několik tajemství. Jak se říká, nesuď knihu podle obalu, nikdy nevíš, co tě čeká uvnitř.
Maya má poměrně dost složitý charakter a vzhledem k její minulosti to nebude nic zvláštního. Člověk, který jí nezná a prohodí s ní pár slov, by nejspíše řekl, že je to zkrátka jen veselé a přátelské děvče, které se snaží nějakým ne příliš výrazným způsobem zapadnout do kolektivu. Snad jen trochu plaché než se na první pohled zdá. V první řadě, ačkoliv je Maya taková, jaká je, může se jevit jako další tuctová holka, kterých je všude kolem po hrstech. Vám se může zdát, že jste nalezli novou kamarádku, ale kde je vlastně skutečnost? Velmi daleko. V tomhle případě jde poznat, že život dokáže být velice krutý a nemilosrdný. Je to právě život, kdo dokáže člověka poznamenat do konce jeho života a právě tohle, je případ i Mayi. Je poznamenaná svým životním příběhem a lidmi, kteří se k ní nechovali vůbec, ale vůbec pěkně. Za určitou dobu svého života si vybudovala strach z toho, že když na ni někdo křičí, je nesvá, uťápnutá a celkově jí podobný přístup děsí. V minulosti ji potloukli dostatečně, takže v dnešní době stačí, abyste se rozpřáhli a už se krčí někde stranou s omluvami na rtech. Je to opravdu veliký strašpytel a v krajních případech dokáže překonat i svou jakousi nechuť z dotyků a dokáže se přitulit i k naprosto cizímu člověku. Mazel a strašpytel, přesně tahle dvě slova vystihují celou její povahu a objímání polštáře patří k jedné z jích oblíbených činností - a je naprosto jedno jestli ho objímá za účelem potřeby se k někomu přitulit nebo ze strachu. Další věcí, která je na jejím charakteru velice zvláštní a na jednu stranu velice výhodná, je nedostatek sebevědomí, kterým trpí rovněž od doby, kdy se dostala pryč ze zajetí společně se sebevražednými sklony. Ale pakliže byste měli v plánu mít strach o její život, tak se vůbec nemusíte obávat. Může sedět v koutě a s žiletkou v ruce třeba celý den a stejně se nepořeže, jelikož nemá dostatek odvahy na to si skutečně ublížit. To se radši vydá na dráhu a nechá se soupeřkami srazit na kolena, což je taky jediný způsob tyranie, kterou snese.
Velmi často musí samu sebe k něčemu přemlouvat a dokopávat, a stejně má pocit že to nezvládne a nemá na to. Stejně tak už nějakou dobu trpí jakýmsi strachem z lidí, některé přijme v pohodě, ale najdou se i tací, ze kterých má prostě strach a možná to bude tím, že jí svým zevnějškem či chováním připomínají někoho z minulosti. Velice dlouho jí trvá, než se rozhodne, kteří lidé v jejím okolí jsou ti hodní a kteří jsou ti zlí - a obvyke si vybere tu špatnou variantu. A ačkoliv se může zdát, že k lidem netíhne, opak je pravdou - rychle si vůči nim vybuduje důvěru a snadno k nim přilne. Popravdě? Spíše se stane závislou, což ji o to více ubíjí. Rozhodně to není člověk s pevnými nervy, kterému by se líbilo, že si z něj někdo utahuje nebo se do něj trefuje, kdepak. Nemá však odvahu na to, se nějak ozvat už jen ze strachu, že by mohla třeba dostat facku - nebo tak něco.
Věcí, které nemá ráda je opravdu hodně, ale to že jí do něčeho někdo nutí, se spíše stalo jejím celoživotním údělem - prve rodiče, poté její partneři. Podobně je na tom i v případě, kdy na ni někdo tlačí s rozhodnutím. To je další její takový problém, nedokáže se rozhodnout prakticky ohledně ničeho, co se týká vážnějších věcí - jako je třeba návštěva doktora a tak podobně. Raději vše odkýve v tichosti předtím než bude nucena se sama rozhodnout. Velmi často trpí na noční můry a při hovoru s ní si můžete povšimnout náhlých změn nálad a výrazů. Poměrně často se stává, že se s vámi normálně baví a najednou se přímo před vašima očima, jako mávnutím kouzelného proutku promění v poplašené malé štěně, které neví kudy kam. Přesně v takovém případě jste narazili na něco, co jí děsí. Čím jí ještě můžete nahnat strach? Vlastně naprosto čímkoliv, protože se bojí takřka všeho.
Respekt. Jedno slovo a pro ni tolik emocí a tolik strachu. Z lidí má totiž nejen strach, ale také respekt - který vám hned vysvětlím. Nejde o respekt jako takový, kdy dáváte někomu jinému najevo třeba to, že je něco víc. Takhle to myšleno není, její respekt se vztahuje pouze na muže. Protože to byli muži, kdo ji kdysi tolik ublížili a roztříštili její duši, byli to oni, kdo jí bili a týrali, znásilňovali jí. Mužů se zkrátka bojí a tak se snaží konat to, co od ní požadují. Nerada si hraje na to, co není, ovšem jisté okolnosti jí k tomu mnohdy nutí. Například v případě kdy ví, že má na krajíčku se v prvních momentech pokouší dělat, že s ní vaše slova vůbec nic nedělají přesto, však skončí u štěněčího pohledu a očkama podlitýma slzami, které si rychle setře. Je převelice citlivá a dotknout se jí je rovněž velice snadné.
Přejděme ale k jejímu pravému já, které se ukrývá hluboko pod tou vrstvou strachu. Jak už bylo zmíněno o něco výše, Maya je mírumilovný človíček, který nosí srdce na dlani. I přesto, čím si ve svém životě prošla a nakolik jí to poznamenalo, se uvnitř ukrývá poměrně veselé děvče, které se velice rádo usmívá a směje. Všímavější lidé si jistě všimnou toho, že má několik druhů úsměvů a každý používá při jiné příležitosti. Určitě je to ten typický přátelský úsměv, který v jejím obličeji zahlédnete takřka vždy. Poté je to drobný, milý usměv jenž používá v případech, kdy se snaží někoho povzbudit, dalším úsměvem je nejistý, neboli nervózní úsměv který v jejím obličeji taky velice často zaznamenáte. Stydlivý úsměv v kombinaci s červenajícími se tvářemi svědčí o tom, že tohle děvče není žádný drsňák. A nakonec přichází ten typ úsměvu, který má možnost vidět opravdu jen málokdo, protože zamilované úsměvy u ní jsou jen těžko k vidění a krom toho, jsou to asi ty nejroztomilejší úsměvy, jaké u ní vůbec můžete spatřit. Od úsměvů přejdeme k tedy k její celkové povaze.
Maya je ten typ člověka, který lidem kolem sebe velice rád pomůže a povzbudí je, ale co se týče pomoci sobě samotné, je naprosto bezradná. Nedokáže sama sobě poradit ani v případech, kdy byste jí na krk přiložili nůž. Mezi její priority jistě patří naslouchání - dokáže lidem naslouchat a porozumět jim společně s následnou radou nebo alespoň snahou nějak tomu člověku pomoci. Stoprocentně je na ní spolehnutí, protože cokoliv jí povíte, si nechá jen a jen pro sebe, a kdybyste se snad stali nepřáteli, nemusíte mít strach, že by vaše tajemství někomu řekla nebo jej použila proti vám. Není to intrikářka, má vsugerováno že s pravdou nejdál dojdeš a tak se jí příčí lži. I kdyby jí to mělo bolet, bude lidem vděčná, když řeknou pravdu, než aby lhali, protože lhát člověku do očí, je snad to nejhorší co může někdo udělat. Rozdílem je však milostivá lež, tu ještě strpí. Ze zásady ve všem hledá jen to dobré a dávno pochopila, že je mnohem lepší dávat než brát.
Všímá si maličkostí a má z nich radost protože to nejlepší, co jí může život nabídnout, jsou právě ty světlé chvilky v životě a ona si je všechny pamatuje. Ať už jsou to jen vzpomínky na dny, kdy měla radost z obyčejného dárku, protože když už má z něčeho radost, dá se to přirovnat k dětskému veselí. V takových momentech před sebou spatříte malou holku, která se těší i z obyčejné propisky - protože už jen to, že něco dostala, je od darujícího velké gesto.
Co by se o ní ještě dalo říci? Asi to že tak mírumilovného člověka nikde jinde nenajdete a celkově by se dala přirovnat ke krotkému zvířátku, kterému bylo ublíženo. Získat si její důvěru nedá spoustu práce, a pakliže jí zradíte, je schopna vám odpustit velmi rychle - avšak viditelně bude působit plaše a bázlivě.
Přejdeme k citům a lásce. Tohle jsou totiž věci, které jí dělají opravdu veliký problém. Vzhledem k tomu, že ji v minulosti znásilňovali a mlátili, vyhýbá se jakýmkoliv intimním dotekům a takovýmto kontaktům, díky čemuž se z ní nestává holka na jednu noc. Není tou, která by se s mužem zavřela v kabince na toaletách pro pár chvil potěšení. Nedělá jí problém potřást si s vámi rukou popřípadě vás ve stavu potřeby obejmout, ale že by se jí nějak zvláště líbilo, když se jí někdo dotýká, se opravdu říci nedá. Nahání jí to strach, protože doposud zažívala v tomto směru pouze peklo na zemi. Na to kolik je jí let, nemá vůbec žádné zkušenosti na poli dominance, ale pouze submisivity a v podstatě je v odvětví sexu naprosto bezradná a až příliš stydlivá. Ačkoliv si možná ještě před nějakou dobou myslela, že ví co je láska, ale jelikož ve svém zamilovaném období nezažila žádné příjemné věci, a tak se domnívá, že láska znamená jen to, že musí někoho poslouchat a činit ho tak šťastným. Bojí se lásky, ale v zásadě si nedokáže představit, že by zůstala sama - snadno se tak na někoho upne a chová se jako jeho otrok. Vraťme se ale ještě k její stydlivosti. To že je roztomilá už víme a na její roztomilosti ještě přidávají její zrůžovělé nebo popřípadě naprosto rudé tvářičky když ji třeba polichotíte. V takových případech se dá přirovnat buďto k semaforu svítícím červenou barvou nebo červeným žárovičkám na vánočním stromečku.
Všechno ale tohle ukrývá ve svém srdci tehdy, když se dostane na plac a nazuje si brusle. Tehdy je to holka, která se nebojí využít ostré lokty a probojovat si cestu do čela tabulky, i když si odnese kopu modřin a někdy i krvavé šrámy. Zdá se sebevědomou, jistou ve svých krocích i slovech a ta tam je ono plaché děvče, které cukne při prudším pohybu. Je přesně onou knihou - na první pohled tvrdá, ale příběh, který se ukrývá na jejích stránkách, vypovídá o duši zmítané bolestí a smutkem.

Zájmy
Pro co má slabost? Určitě to budou sladkosti, jako je čokoláda, pralinky, gumový medvídci nebo jiné žele bonbóny. Ráda by vařila, ale s trochou štěstí dokáže připravit tak akorát polévku z pytlíku nebo si zalít těstoviny vodou, tudíž žádný gastronomický zázrak se od ní čekat nedá. Je schopná spořádat jídlo, hlavně to nezdravé, které si narve do úst ve dvou krocích.
Další její zajímavostí, nejspíš tou největší zálibou též, je bruslení na kolečkových bruslích. Od malinka poměrně k tomuto rádoby sportu a později si v něm dokázala najít i práci, která sice nesype mnoho peněz, zato jí však naplňuje a dovává příležitostnou sebedůvěru.
Snad posledním jakýmsi koníčkem je focení pro pánský časopis. Sic se zprvu červená, dokáže odhodit zábrany a nechává se nafotit nahoře či dole bez podle toho, jak je třeba.
Když se však dostane do depresí? Pak to nejsou mazlíčci, kdo jsou jejími nejvěrnějšími přáteli. Je to chlast a cigarety, kdy kouří jak fabrika a pije... Inu, jako pravý Rusák.

Historie
Tento životní příběh započal před poměrně dávnou dobou. Bylo to v době, kdy se seznámil jeden velice zajímavý mladý pár a tedy rodiče Mayi. Evie Wattson byla v učení na zdravotní sestru podsaditější postavy, která sice nebyla nikterak výjimečně krásná, ale všechno to hravě dohnala svou obětavou povahou a optimistickým přístupem k životu. Miles Cohen byl mladík kolem dvaceti pěti let, který netušil co chtít od života, jeho povolání bylo takzvaně "syn" a tak se spoustu času jen tak poflakoval v baru, kde mu mnohdy nějaký namakaný chlapík rozbil nos o barovou desku. A právě v jednom takovém baru se tito dva lidé poznali. Evie tehdy slavila své devatenácté narozeniny, když v chodbičce u záchodů nalezla Milese zbitého jako psa. Miles prvně jakoukoliv pomoc odmítal, ovšem když se zadíval do oněch krásných, oříškově hnědých očí Evie, podlehl jejímu kouzlu a nechal si pomoci. Evie tedy poskytla nebohému muži pomoc a po pár dnech, se náhodně potkali na ulici a vzápětí šli na první rande. Netrvalo dlouho a svatba byla na spadnutí díky těhotenství, po němž brzy následovalo přestěhování se do Ameriky. Konkrétně? Texasu.
1. dubna se na světlo světa narodila drobná holčička, a že bylo co oslavovat. Při porodu nastalo několik komplikací a to především to, že se Maya narodila nožičkami dopředu a s pupeční šňůrou kolem krku. Díky doktorům, se miminku nic nestalo a malá Maya se dívala na svět krásnými, tyrkysovými kukadly, na kterých se přiživila heterochromie. Maya byla poměrně šikovné dítě a její mozeček vstřebával vše se zvídavosí. K Vánocům získala nevšední dáreček a tím byla sestřička, která se narodila 24. prosince. Možná je to zvláštní, ale Maya se tohohle dárečku nemohla nabažit a ze sestřičky měla neuvěřitelnou radost, div ji pomalu netahala za ručičku jako panenku. Obě děvčátka rostla jako z vody a rodičům dělala neuvěřitelnou radost z toho, jak se měly čile k světu. Maya byla takové to typické zvědavé děvčátko, které muselo všude strčit svůj zvědavý čumáček, a nejednou se spálila. Kupříkladu, když se jednou snažila zjistit, k čemu přesně slouží žehlička a spálila si jazyk, jelikož ji nenapadlo nic lepšího než rozžhavenou žehličku olíznout. Nebo když jednou našla sirky a zkoumala, co se s nimi dělá, přičemž nevědomky zapálila koberec. Dětská nevědomost dokáže být životu nebezpečná. A zatímco Maya zkoumala všechno možné i nemožné, mladší Astrid se pletla mamince v kuchyni, děvčátka byla naprosto rozdílná, ale nádherně se společně doplňovala. Již v tomto brzkém věku, se u Mayi probudila vášeň pro sladkosti, kterými se cpala i přes výslovný zákaz rodičů a krom sladkostí, se u ní v pozdějších letech projevil talent na pohyb.
V domácnosti však nastala jistá změna k horšímu, když se nejstarší sestra dostala na druhý stupeň základní školy. Matka ji až příliš začala podsouvat svou verzi budoucnosti, kterou si pro Mayu vysnila - soutěže krásy, které byly na předměstí velmi populárními. Jenže kolem třinácti až čtrnácti let, kdy měla nalézt oblibu v oblečení a šminkách, se rozhodla postavit si hlavu a bojovat proti tomuto způsobu života, který mladší sestra plnila do posledního puntíku. Začala se tahat s podivnou partou výrostků, kteří byli starší jak ona, kouřili za zdí školy a vůbec se podobali všemu, od čeho jí matka toužila držet dál.
No a pak přišla střední škola. Ten sladký život na střední, kdy ještě stále nemusíte řešit absolutně nic kromě školy, snad jen občasné lásky. Pro Mayu tohle byl největší krok do záhuby. Tehdy si prvně ošmikala dlouhé vlasy, odbarvila se na blond a nechala se tetovat. Místo sezení nad biologií si začala hledat alternativní zdroj, jak naštvat rodiče a opustit tu ulitu holky žijící na předměstí. Tímhle vysvobozením se stalo bruslařské derby v Austinu, kam začala dojíždět s vylhanou výmluvou, že jezdí doučovat. Za hezkou holkou v titěrných šortkách a sukních se vždy točí prapodivná individua a u Mayi to nebylo výjimkou. Začala si se špatnými kluky, kterým se líbilo dokazovat si sílu na slabé holce, co se umí tvářit drsně tak akorát na bruslích. Jenže jak už to tak bývá, právě na podobném chování začala být závislá, neboť ze strany mužů neznala prakticky nic jiného. Jen bití, tvrdé zacházení a sex, který neměl daleko ke znásilnění. Snad i proto si nechávala ubližovat i jehlami a přidávala si na tělo další a další tetování - protože bolest se náhle stala vykoupením a tvrdý, téměř nelidský přístup k ní hotovou drogou. Školu nedokončila, na rodinu se vykašlala a místo toho se potácela od jednoho hajzla ke druhému. Její jedinou rodinou zůstaly holky z bruslařského týmu, které se jí pokoušely pomoct - marně. Vždy, když se zdálo, že už se vše vrátí do původně zajetých kolejí, narazila na kluka, který si z ní udělal hadrovou panenku.
Jenže poslední pokus jí ublížit vyšel draho - zhroucená Maya skončila v nemocnici s polámanými žebry a zbitým tělem natolik, že se o její případ začala zajímat policie. Po dlouhé přenici, která dominantním ražením ze strany policejních jednotek přinutila Mayu promluvit, se dívka odstěhovala pryč. Za sebou nechala nejen Austin spolu se svým týmem, ale také veškerý dosavadní život. V Brightonu se přihlásila do místního bruslařského derby, kde začala s novým jménem i přezdívkou - Tinkerbell, nebo-li Zvonilka díky svému krátkému účesu. Zkusila to, ale jak se zná, nejspíš zase sedne na lep nějakému hajzlovi, který si s ní bude moci dělat, co chce.

Galerie

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama