Cassandra Tulsa

7. května 2017 v 11:03 |  Postavy - ženy
Hráč/ka: Gigi
Věk: 27
Povolání: právnička
Bydlení: Dům na pláži
Faceclaim: Emeraude Toubia


Vzhled:
Už od prvního pohledu vidíte tmavou dívku. Černé havraní vlasy, které jsou tmavší než-li noc sama. Tmavé perfektně upravené obočí a větší rovný nosík. Na milion procent vás zaujmou její čokoládové očička, ve kterých jsou po většinou jiskřičky štěstí. Ano to těchto očí se zamiloval ne jeden muž a ne jeden muž, kvůli ním měl zlomené srdce.
Rty. Její světlé rty, které mají většinou barvu jakoby někoho zakousla. Ano takovou rudou najdete na jejích rtech vždy. Co má na sobě? Na jejím štíhlém těle ztěžka najdete něco jiného než šaty a když už tak by jste se měli divit, protože tato dívka je posedlá šaty. Co taky na jejím těle nepřehlédnete? To budou určitě tetování. Má mnoho. Tetování je jedním z jejích koníčků a co na ní najdete? Runy. Ano tyto kresbičky ona zbožňuje. Ne, že by jim nějako věřila, ale líbí se jí a tak jí zdobí její tmavou pleť.

Povaha:
Tolika slovy by se dala vyjádřit a snad ani všechna nemůžou být řečena. Třeštiprdlo? Sto procentně. Někoho takového sotva potkáte. Magor. Plašmuška. Nešika. Naprostý ignorant ke svému okolí, dokud se nesetká s někým, komu bezmezně propadla. V tu chvíli se její svět smrskne na jediný bod a tím je on. Začíná to pěkně že? Ale hezky postupně. Často zapomíná na svět kolem sebe. Roztržitá, ale i zažraná do práce. Žádné ranní ptáče to není, takže budit ji před dvanáctou polední je podepsaný rozsudek smrti. Pokud se ovšem nejedná o její bývalou kamarádku, Kendall Brown, díky které se dokáže vykopat z postele už před sedmou ranní. Přeci jenom tuhle ženskou si nechce nikdo rozházet, ani Cassandra ne. Dokáže usnout v naprosto nepřirozené poloze a téměř kdekoliv. Postel, křeslo, gauč, kuchyňská linka, vana, stůl, zem. Až je téměř vědeckým zázrakem, že si nezlomí páteř nebo jinou část kostry. Spánek je jednoduše jedna z jejích nejoblíbenějších činností. Nepatří mezi ty typy lidí, které zahlédnete v obchodu se zdravou výživou. Víc než v čemkoliv jiném se vyžívá v naprosto nezdravém jídle. Chipsy, zmrzlina, cola, hamburgery, pizza, to vše ji udržuje při životě. A čokoláda. Spousta čokolády. Tolik, že by jí nestihl vyrobit ani Willy Wonka za celý svůj život. Spíš než dezert to je hlavní jídlo. Lednička napěchovaná k prasknutí nějakým tím dortíkem… nebo čímkoliv, co se dá považovat za hřích. V podobě nekonečné zásoby tuků, které si modelky odříkají. Je schopná se cpát dortem, když následuje svou nadřízenou za případem, k výslechu nebo jen ke dveřím ministerského sálu. Není tedy nemožné ji vidět se zamazanou pusou od této malé sladkosti, po které tak často vypadávají zuby. Jí ne. O dentální hygienu se zajímá. Zářivý úsměv především. Na zkažené zuby chlapi neletí. Celá Cassie je defakto roztržitý blázínek, který žije ve vlastním světě. Podstatnou dávkou, jeho úrodnou zemí je ironie, kterou často užívá. Pošťuchování, dobírání si, hraní si na velkého drsňáka, ač jím není. Ne, rozhodně ne. Tohle pískle sice dělá ramena, ale kdyby se měla schýlit k násilí? Kopne prudce do rozkroku a uteče. Nebo po vás hodí polštářem. Vyjekne a pokusí se schovat do nejtemnějšího kouta, odkud budou pokukovat dvě velká hnědá kukadla. Samozřejmě, pokusí se protivníka ohromit možnostmi, které jsou často nad její hlavu, ale proč nezalhat, když se soupeř zalekne? Není tedy divu, že řekne, kolik má po ruce přátel či kamarádů, čímž si sice vyskakuje, ale zeptat se jí, jestli někoho z nich přivolá? Nedopadlo by to dobře. Už jen proto, že se vymluví na nedostatek chuti či zaneprázdněnosti... Není pomstychtivá. Rozzlobí se sice snadno, ale… tak nějak odlišně. Nafoukne tvářičky, zašermuje prstíčkem proti obličeji dotyčného, možná ho i s ním šťouchne do hrudi nebo praští malou pěstičkou do ramene. A prskne nadávku, po které by se červenaly leda tak dámy z doby klasicismu. Označení "Ty bídáku!" nebo "Ty uličníku" přeci jen v dnešní době nikoho nepošle do kolen. Leda tak smíchy. Někdy i zalže, aby ochránila svou pověst a své myšlenky. Není to krutá lež, jen spíše se jedná o popírání skutečnosti. Lhát vysloveně neumí tak dobře jako většina z jejích kolegů. Možná je to špatně, možná ne. Pravda, občas řekne něco, co nemyslela a ublíží tak víc, než kdy jindy. V jednu chvíli vítěz, v té druhé? Omlouvá se za svou prořízlou pusu a snaží se druhého uchlácholit. Maličký blázínek, co si žije vlastním životem, na pravidla příliš nehledí a přesto se je pokouší neporušovat. Minimálně v rámci své práce, ale jinak? Hledat u ní organizační systém je bláhovost, tato dívenka je jeden velký chaos, který se projevuje i v jejích věcech. Knihy poházené všude možně, proložené různými listy, pergameny, poznámkami, tužkami, připomínkami a podobnými věcmi. Miluje svůj chaos, přestože se v něm nevyzná tak, jak by jeden čekal. Nedá se o ní říci, že by byla génius, co ovládá nepořádek, přesto v něm tak trochu žije. Dům přecpaný knihami, od přízemí až po půdu samý velký spis, nic víc. Kolik oken už bylo pohřbeno pod štosem? Kolik metrů země zmizelo za stohy knih? Jak moc se prostor kolem ní zmenšil díky menší posedlosti studiem? Dobrá, velké posedlosti. Ona miluje vědění, ráda se dozvídá nové věci, touží po novinkách. Miluje planý vlčí mák. Mohla by se prohánět v polích, kde kvete, skotačit a výskat. Co den, to si minimálně jeden květ utrhne cestou domů. Nikdy neříká, proč to tak je. Dřív… dřív to bylo kouzlo. Nyní se z toho stal druh nemoci, obscedantní porucha, kterou uspokojuje co noc, jinak nemůže jít spát. Jinak nedokáže usnout. Ta samá vůně se vznáší kolem ní a podtrhuje vzhled éterické křehké dívky s velkýma hnědýma a roztomilým úsměvem.

Zájmy:
Na prvním místě budou určitě knihy. Sousta knih. Pak to bude asi její práce. Čokoláda. Ano toto tu nesmí chybět. A co dál? Možná tak tanec, ale tančit neumí jen jí baví koukat na něj.

Historie:
Je to již 27 let, co západ slunce prořízl pláč malé holčičky. Prvorozené ze dvou dcer, malé Cassandry s nejkrásnějšíma očima, které zdědila i její mladší sestřička. Vyrůstala pod dohledem milujících rodičů, normálních lidí , kteří byli oddáni práci a snažili se ze všech sil, aby zajistili své nejstarší dceři tu nejlepší výchovu a blahobyt. O tři roky později se rodina rozšířila o posledního člena, malou holčičku, kterou pojmenovali Poppy. Už jako tříletá jí Cassie nosila z luk a polí kvítky vlčího máku. Viděla, jak to její mladší sestřičku těší a tak se z toho stal každodenní rituál. Po čase, když byla Poppy o maličko starší a uměla chodit, ji Cassie tahala s sebou, aby se domů vracely ulítané, šťastné a hlavně s náručí plnou rudých květin. Té zimy, ale malá Poppy onemocněla a marodila. Její stav se nelepšil, ale Cassandra doufala v uzdravení. Přesto, že nerostly, tak jí alespoň kreslila velké květy luční květiny, kterou tolik milovaly. Pozdě na jaře Poppy vydechla naposled. Rodina byla zničená, malá Cassie, které táhlo na šest let, snad nejvíc. Každý den jí nosila na hrob polní mák a dlouho brečela a omlouvala se jí. Myslela, že je to její vina, když tahala maličkou sestřičku ven i za tak nepříjemného počasí, kterým byl Londýn proslulý. Cassie projevovala velmi dobré sklony k vnímání okolí, logice a kvalitní paměti, stejně jako slušnému intelektu. Byla podrobena testu, který v ní odhalil velký potenciál pro to, aby mohla studovat Harvard či jiné dobré školy. Proto Cassandru poslali pryč. Daleko od nich.A tak rodiče přišli o svou druhou holčičku, ale přesto všechno věřili, že Cassie zapomene. Na malou Poppy a stejně tak na ně, aby mohla žít jinde. Roky plynuly rychle a stejně tak malá Cassie rostla. Naučila se mnoha jazykům a mnoho jinému. Stala se skvělou právničkou, která je všude na světě známá tím, že neprohrála ještě ani jeden případ. Doufá, že to tak i zůstane a ona může dál vyhrávat soudy a být velkým šaškem jako je teď.

Galerie:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama