Ross McLoud

21. června 2017 v 19:37 | Mars |  Postavy - muži
Hráč/ka: Rony1003
Věk postavy: 30
Povolání: číšník v restauraci
Bydlí v: Městský byt 2+1
Faceclaim: Orlando Bloom



VZHLED:
Člověk by řekl, že metr osmdesát vysoký chlap se dá jen těžko přehlédnout, ale v případě tohoto mladíka se středně dlouhými vlasy, elegantně upravenými vousy a čokoládově hnědýma očima je to nejspíš tak trochu pravda. Obléká se tak, jak byste od mladého muže nejspíše čekali - do trička a do džín - a tak nijak moc nevyčnívá z davu. Jedině snad, potrpí si na šperky, přesněji řečeno na řetízky a náhrdelníky, a to jak na sobě, tak i na živých objektech jeho zájmu. Není dne, kdy byste ho neviděli s dřevěným korálkovým náhrdelníkem nebo alespoň s nějakým nenápadným řetízkem kolem krku. Pokud se zaměříme na další aspekty jeho vzhledu, pro dobrou představu nutno zmínit, že makáním ve fitku si tento podle některých názorů atraktivní třicátník vydobyl také nějaké ty svaly, na které se, co si budeme povídat, mladé slečny docela pěkně svádí, když na to přijde. Piercingy byste na jeho těle hledali marně, ať už nahlédnete kamkoliv, pod pupíkem si ale ve svých dvaceti letech nechal vytetovat malou hvězdu.

POVAHA:
Každý člověk, nedá se říct, že obzvláště chlap, protože i ženské jsou někdy bouřlivé, že by jim nejradši jeden jednu vlepil, aby zklidnily hormon, si někdy zažil své období. Většinou tohle období spadá do puberty a pak postupně vymizí, aby u člověka nastoupilo to "zdravé dospělácké já", se kterým se dá žít, jak se sluší a patří. Ross, a určitě není jediný, to tak napůl prožil taky. V pubertě byl, jako by s ním cloumalo deset čertů, a teď je zkrátka proměnlivý. Jednou rozumný muž úměrný svému věku, jednou rozesmátý kluk s cigaretou u úst, který si s o deset let mladšími frajírky sedne na jednu lavičku, aby mohl pokřikovat na kolemjdoucí sexy kočky. Dobře, možná jsem našeho fešáka nepředvedla v tom úplně nejlepším světle. Mohu začít znovu? Prosím. Děkuji mnohokrát.
Na úvod bych ráda řekla, že je to dobrý člověk. Ne až příliš hodný, což jinými slovy znamená, že pokud má za to, že si daná osoba zaslouží jeho hodnou stránku, rád jí ji ukáže, v opačném případě dokáže být i dost nepříjemný, potom může působit nevrle - když je to hodně zlé, i agresivně - namyšleně, a ti, co ho takhle vidí, se netají tím, že by jim nic nescházelo ke spokojenosti, kdyby ho nikdy nepotkali. Protože co vám dá setkání s člověkem kyselého výrazu a hrubých poznámek? Možná ponaučení pro příště, jasně, ale lidé, o kterých je řeč, tedy ti, ke kterým se Ross tak chová, většinou nevypadají na to, že by si tohle byli ochotni uvědomit, nebo si z toho snad dokonce opravdu něco vzít. Na druhou stranu dokáže být i perfektní kamarád do nepohody, který se snaží každému zvednout náladu, s každým se dát do řeči, kamarád, který je ochotný angažovat se do debat snad úplně o všem… Co se potom jeho chování v lásce týče, rozhodně je romantikem. Ne takovým, který bude své přítelkyni každou noc šeptat do vlasů, jak moc ji miluje, ale čas od času sám přijde s romantickou večeří při svíčkách nebo s růžovými okvětními lístky v posteli. Proto potřebuje ženu, která tohle dokáže ocenit.

ZÁJMY:
Vzpomínáte si, jak jsem říkala, že je Ross snadno přehlédnutelný? Teď se k tomu s dovolením (nebo i bez něj, záleží na okolnostech) vrátím. Jeho největším zájmem je totiž četba, a když si v kavárně zaleze k malému stolku s knihou a šálkem zeleného čaje, opravdu nenadělá příliš randálu, kvůli kterému by o něm věděl celý podnik. Vlastně si ho nikdo ani nevšimne. Nejraději ze všeho čte detektivní příběhy, ale ve své domácí knihovně má i dostatek zástupců fantasy a dokonce také pohádek, takže je docela těžké dát mu něco, co by vám omlátil o hlavu. Častokrát se snažil nějaké literární dílko i sám zplodit, rychle ale uznal, že na to nemá dostatek talentu. To, že ale umělecky úplně na odpis není, ovšem ukazuje ve hře na kytaru, která je rovněž jeho velkým koníčkem. Rád píše i vlastní písničky, a zde se opět projevuje jeho romantický koutek duše - povětšinou totiž písničky pro dívky, které miluje. Své hraní samozřejmě doprovází i zpěvem, které bych sice nenazvala zlatem v hrdle, ale nějaké to stříbro, to už by se uznat dalo. Na výhru v britském Talentu to sice není, ale konkurzem by jistě bez problémů prošel. Nevím, zda se tohle dá nazvat zájmem v pravém slova smyslu, ale nesmím zapomenout dodat, že zbožňuje dělat lidem radost, ať už jde o cokoliv. Miluje lidský smích, který ho příjemně naplňuje. A třebaže to bude možná znít nábožensky nebo bůhví jak, řekl by vám, že v radostném smíchu nachází světlo, bez kterého nemůže žít.

HISTORIE:
Ross se narodil v Londýně otci Williamovi a matce Angelině McLoudovým jako první ze dvou sourozenců - když mu bylo pět, narodila se jeho sestra Victorie, která se svými plavými vlasy a oceánově modrýma očima byla přesnou kopií své matky. Když jsme u té rodinné podoby, Ross nepobral z matky naproti tomu vůbec nic a jakoby otci z oka vypadl. Nebýt toho, že vzešel z matčina lůna, okolí by snadno mohlo pochybovat, zda ho William nezplodil s někým jiným. Samozřejmě je to něco, o čem prostě bezpodmínečně pochybovat nelze, takže se jedná jen o pěkný vtípek rodinných přátel.
Moc peněz McLoudovi neměli, ale žili si spokojeně. Angelina a její manžel dávali svým dětem to nejlepší, co se dalo - lásku. Ona sama umývala nádobí v rychlém občerstvení, zatímco on pracoval v blízkém autoservisu. Moc rozhazovat nemohli, ale na co drahé videohry, když se stejně dobře - a mnohem levněji - dá po večerech trávit čas u karetních her nebo slovního fotbalu? Ross navíc po dodělání střední školy v oboru kuchař - číšník naštěstí rychle našel první brigádu v oboru, která sice nebyla žádná velká výhra, ale rodinný rozpočet se tím přeci jen trochu rozšířil. Většina dětí, a o to více mladistvých, alespoň na oko svými mladšími sourozenci pohrdá. Ross svoji sestřičku miloval a nijak se tím nikdy netajil. Vždy za ní stál, aby ji ochránil, bylo-li to potřeba, zastával se jí suverénně i před svými přáteli, čímž u pubertálních chlapců sice klesal, ale v očích své sestry se stával bohem, což bylo to, o co mu šlo především. Jako jeden z mála mladistvých si totiž uvědomoval, jak velký poklad rodina je, a nehodlal o něj nikdy přijít. To se mu sice až tak úplně nepodařilo, když William McLoud zběhl k alkoholismu a rodinu opustil, aniž by s ní zůstal v jakémkoliv kontaktu. Naštěstí se to stalo v době, kdy už Ross ani Victorie nebyli žádnými malými dětmi - jemu bylo pětadvacet, jí dvacet - a tak, přestože je otcův odchod zasáhl, nehroutili se z toho - život jde dál. Když jejich matka o čtyři roky později zemřela při nešťastné autonehodě, Victorie zůstala v jejich bytě a Ross se rozhodl odstěhovat do města Brighton za příjemnou pracovní nabídkou číšníka v útulné restauraci. Našel si menší bydlení poblíž místa své práce, které mu pro jeho osobu bohatě stačí, a cítí se na to, že dospěl do věku, kdy by rád navázal nějaký vážnější vztah.

GALERIE:




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama