Maisie Oakley

30. září 2017 v 18:18 |  Postavy - ženy

Hráč/ka: Nym
Věk postavy: 20 let
Povolání: Spisovatelka/ Učitelka španělštiny/ Malířka/ Bývalá žokejka
Bydlí v: Městský byt
Faceclaim: Sage Tullis


VZHLED:
Tahle dívka má něco málo pod 160cm a velmi drobnou postavu, kterou většinou zabalí do nějaké mikiny nebo kombinuje džísky s většinou bílými tričky. Kalhoty nebo sukně doplňuje dle počasí. Nosí zásadně tenisky a těžko byste ji viděli v šatech a lodičkách, to by musela být opravdu zvláštní příležitost.
Vlasy má dlouhé, sahají až někam do půli zad, jsou sněhově bílé až by člověk pochyboval o jejich pravosti. Velmi často se v nich však objevují skvrny od temper. Kulatý obličej se špičatou bradou jí zdobí velké modré oči, většinou orámované černou linkou, nad kterými se pyšní dokonale upraveným obočím. Nos na obličeji nepůsobí nijak výrazně, jen je vždy pečlivě přepudrován, aby se neleskl. Rty jsou plné a narůžovělé.
I přes její drobnost jsou znatelně vidět jemné ženské tvary, nijak výrazné, ale jsou tam.

POVAHA:
Když tuhle osůbku poprvé potkáte, může působit křehce a plaše. Možná mile, ale zranitelně. Jakmile se k ní ovšem dostanete blíž, začnete zjišťovat, že má dost možná víc špatných vlastností než těch dobrých. Když jí třeba něco půjčíte, buď to zlomí, poškrábe nebo někde zašantročí. Není pořádná a rozhodně to není ta osoba, na kterou se obrátíte, aby vám pohlídala dítě, když jdete na večer pryč. U ní doma je nepořádek, kdybyste chtěli projít, nebo se třeba, nedej bože, posadit, budete si prokopávat tunel hromadou oblečení, barev, pláten, náčtrtků a támhle pod tou kupou nádobí třeba objevíte stůl. Když ovšem jednou za čas uklidí, tak opravdu pořádně, nechává to pořád 'na potom' a 'na potom' a až to 'potom' přijde, nenašli byste u ní jedinou ušmudlanou sklenku či smítko prachu. Vždycky všude dojde pozdě, ať už je to pracovní schůzka nebo jen oběd s kamarádkou, zásadně vždycky přijde o deset, patnáct někdy i dvacet minut později. Je to vlastně smolařka… Nebo spíš nešika? Támhle to shodí, támhle do toho drcne a tamto jí upadne. Některé lidi tím tak vytáčí, že si už začali myslet, že to dělá schválně. Věčně je někde umazaná, ať už ve vlasech nebo na tváři, na prstech, dlaních či dokonce nose, jakoby její život ovládla tempera. Občas to vypadá, že se nemyje, což je hloupost, protože její vlasy věčně voní po vanilkovém šamponu a tahle vůně se její osoby drží prakticky pořád. Kamkoli přijde, většinou se stává nechtěným středem pozornosti. Často je doprovázena hlukem jako třeba tříštění skla nebo ten dávivý zvuk, když se člověk dusí špagetami. Je sarkastická a má prořízlou pusu, ne ovšem hned, na cizí lidi může působit stydlivě až ostýchavě. Ke svým přátelům a známým je ovšem bez okolků drzá a ironická. K jejím dobrým vlastnostem - je to empatický člověk, ráda lidi okolo sebe dělá šťastné a šíří pozitivitu a radost, ale na druhou stranu snadno propadne depresím, což dává do svých obrazů (nebo si prostě vypije). Na nich si taky vybírá svoji nešikovnost, i přes to že je v běžném životě nepoužitelná, v malování je precizní a přesná. Je to prostě a jednoduše komplikovaná osobnost a čert aby se v ní vyznal!

ZÁJMY:
Maisie miluje malování, chytla se ho hned po tom, co upustila od koní, ke kterým by se ráda vrátila, ale těžko říct, zda-li bude tak odvážná. Většinu svého času, když ho tedy netráví u plátna, se věnuje psaní. Psaní článků do novin, psaní svých vlastních knížek, no prostě si za notebookem pořád něco smolí. Mimo jiné díky cestování, kterého si užila až až a její mámě, umí velmi dobře španělsky, takže se nebojí tento jazyk učit nebo doučovat.
Miluje kávu a dobrá jídla, často si jen někam sedne s knížkou, popíjí u toho své cappuccino a člověk o ní celý den neví (nebo alespoň dokud není hrnek prázdný). S vařením na tom také není špatně, dělá to ráda, ale ne vždy se jí všechno povede tak, jak má, za což může z velké části její nešikovnost. Sem tam si sedne za klavír nebo si něco prozpěvuje, ale jinak se hudbě vyhýbá zrovna tak jako koním.

HISTORIE:
Maisie se narodila v krásném rodinném domku na okraji Londýna. Dětství měla opravdu krásné, rána si kreslila, malovala, prostě počmárala, na co přišla. S její matkou často zpívala a hrála na klavír, kterému se začala věnovat naplno. Její matka byla španělská hudebnice a klavíristka, a čím byla Maisie větší, tím častěji byla matka z domu pryč. Maisie ovšem nebyla jedináček a se svým bratrem Jaydenem trávila většinu svého volného času, takže když zrovna někde něco nečmrkala nebo se nevěnovala hudbě, byla ve stájích jejího otce a sledovala o pět let staršího bratra, jak jezdí. Ona samozřejmě jezdila taky, její otec říkával, že uměla dřív jezdit než chodit, ale její bratr byl prostě lepší. Byl nejlepší. Vyhrával soutěže, lidé ho milovali, dívky na ulici se za ním otáčely. Maisie si tak moc přála být jako on, občas na něj tak moc žárlila. Když bylo Maisie čtrnáct let, bratr ji vzal do centra, ukázal jí bary, kluby, své známosti. Koupil jí tajně víno a Maisie se zamilovala, do Londýna, do vína, do pocitu volnosti. Zbožňovala každý kousek toho dne, kdy tohle okusila, chtěla se v tom utápět. Od té chvíle trávila s bratrem každé páteční odpoledne v centru. Jednou si Jayden přivedl domů dívku, byla krásná, ale tak rozdílná od Maisie, brunetka, protivná brunetka. Jejímu bratrovi, ale přišla dokonalá, přestal se věnovat koním, přestal se věnovat Maisie, skončila jejich krásná páteční odpoledne. V patnácti letech se Maisie měla zúčastnit svého prvního opravdu velkého závodu. Její otec se rozhodl, že pojedou už o den dřív, protože to mělo být opravdu daleko a on nesnášel stres. Celá rodina jela Maisie fandit. Jayden jí tak moc držel palce. Chtěl, aby byla jako on. Aby byla i lepší. Chtěl ji vidět vyhrát. V autě ovšem bylo dusno, napětí by se dalo krájet. Ten den velmi pršelo, stěrače otcova auta nestíhaly vodu stírat. I kůň v přívěsu neklidně přešlapoval. Maisie to nevydržela a vybouchla, začala na bratra křičet a vyčítat mu jeho nezodpovědnost a všechny jeho hloupé chyby. Matka se pokoušela děti uklidnit a otec se pokoušel uklidnit matku. A pak se to stalo. Stalo se to tak rychle. Maisie se probudila až v nemocnici, rodiče to nepřežili, bratra nenašli, koně kvůli vážným zraněným utratili. A co jí zbylo z toho všeho? Malá jizva pod klíční kostí, kterou si po nějakém čase nechala překrýt tetováním v podobě levandulového stonku a nehorázná bolest a vina.
Než dospěla, žila u své tetičky, dokončila školu s vyznamenáním a odešla zpět do svého rodného domku. Rodina jí chyběla, hlavně Jayden. Chtěla se mu přiblížit tak moc, že často jezdila do centra a obcházela jeho oblíbené podniky. Pila víno, hodně vína. Začala pít i přes den. Tehdy se začala věnovat psaní, vydala dokonce knihu. Alkohol se jí ve slabých chvilkách drží do teď, i když si to nepřiznává. Rozhodla se odjet do Brightonu, protože věděla, že její bratr sem jezdil často a rád. Tak nějak chtěla být pořád s ním.

GALERIE:




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama