Evelyn "Zeki" Ridge

20. listopadu 2017 v 22:08 | Blair |  Postavy - muži

Hráč/ka: Markett
Věk postavy: 16 let
Povolání: student, forenzní portrétista
Faceclaim: Daclan McKenna


VZHLED:
Upřímně? Není toho zde moc co popisovat, jedná se o obyčejného kluka, co se vzhledu týče. Víte, není to žádný obr, kterého nelze přehlédnout a není to ani trpaslík, který by vás svou drobnou výškou zaujal. Prostě razí tu střední cestu, z davu nijak nevyčnívá. Vlasy nemá obarvené na žádnou neobvyklou barvu, která by vás praštila do očí a zaujala vás, jejich barva je tmavě hnědá. Nemá oceánově modré či magicky zelené oči, které byste si pamatovali, jeho oči jsou hnědé. Dokonce ani ohledně oblečení toho není moc co říct, nemá žádný specifický styl, kterého byste si všimli, není to tak, že byste šli do obchodu a u určitých kousků hadrů byste si řekli: "Jo, tohle úplně vidím na Evelynovi, tohle je přesně jeho styl!". Ne, prostě co se mu líbí, to si vezme. Nelze říct, že je milovník toho a toho, že tohle zase nemá rád, ne, prostě co se zrovna hodí, to na sebe hodí. Nikdy neměl moc šancí nad svým šatstvem hlouběji uvažovat. Nemá oblíbený materiál či oblíbenou značku. On dokonce nemá ani oblíbenou barvu, no vážně. Když je vedro, vezme si tílko, kraťasy, triko s krátkým rukávem. Když je zima, vezme si rukáv dlouhý, nějakou pěkně teplou mikinu či rovnou svetr, bundu. Když jde do školy, obleče se do džínů, nad trikem moc nepřemýšlí, protože ho stejně zakryje mikinou, když má náladu, vezme si klidně košili. Pokud je nějaká společenská akce, hodí se do gala a vezme si oblek. Do bazénu chodí v plavkách, na florbal v dresu, na maškarní v kostýmu. Když jde spát, převléká se do pyžama, a když jsou Vánoce, neodolá pohodlným teplákům, tematickému svetru a hřejivým ponožkám. Vidíte? Nic zvláštního. Nic, co by vám neuniklo. Žádné náušnice, žádné piercingy, žádná tetování, zkrátka obyčejný chlapec, kterých jsou ve městě mraky. Sice to není klučina, po kterém by letěla celá dívčí část třídy, ale můžu vám říci, že když se usměje, je z něj roztomilý, pihatý fešák. Nemá potřebu být něčím na první pohled zajímavý, nepotřebuje, aby si ho lidé všímali. Po nepříjemné zkušenosti se cítí mnohem lépe neviditelný.

POVAHA:

Řeknu to asi takhle, jeho osobu jako celek bych nazvala takovou rostoucí funkcí, když bychom to zakreslili do grafu, vzhled naprosto nezajímavý v bodě nula, u povahy začínáme stoupat a pokud si počkáte na historii, ta bude vrcholem všeho, tam na vás vychrlím takové zajímavosti, až se vám z nich bude motat hlava. Ale teď zpět k charakteru. Když byste se zeptali jeho spolužáků, ti by ho označili asi jako tichého, plachého, přehnaně poslušného, vystrašeného, nervózního, zdrženlivého, možná nudného, někteří třeba i jako divného. Čekali byste, že takové dítě bude neoblíbené a terčem šikany, že? Špatně. Lidé v jeho třídě nejsou idioti, vědí, čím si prošel a naopak mu chtějí pomoci, nevyhýbají se mu a tyto lidi skutečně mohu nazvat jeho přáteli, kteří zde pro něho jsou. Takže ačkoli by mezi jeho vlastnosti zařadily i tamty ony zmíněné, převážili by je označeními typu statečný, odvážný, inteligentní, talentovaný, laskavý, ochotný, milý, neztrácející naději, bojující za dobré věci a tak dále. Někdo by ho vystihl úplně jednoduše slovem hrdina. Teď jsem vám nahnala otázku do hlavy, co se mu stalo, že? Počkejte si na historii. Teď vám popíši proces jeho reakcí, když se s ním poprvé setkáte. Připravte se na to, že nebude celej žhavej na to, aby se s vámi nějak více seznamoval, nebude o to moc stát. Nečekejte, že hned budete jeho velkej kámoš, že vám hned bude důvěřovat. Nebude. Dám vám radu, nevzdávejte to, nebuďte zklamaní, nekašlete na něj, neutíkejte. V ten moment mu to nedojde, ale potřebuje vás. A pokud se budete snažit se k němu dostat, povede se vám to. Troufám si říci, že poměrně rychle. Neřekli byste to do něj, ale když pochopí, že nejste špatný člověk, změní se přímo před vašima očima na neskutečně upovídaného, optimistického hocha pleného energie. Tohle není vtip, je vážně přátelský, pozitivní nálada z něj dokáže zářit na míle daleko. Je rád veselý, rád se usmívá, rád si užívá, rád dělá kraviny jako ostatní kluci v jeho věku, jen potřebuje získat jistotu, že před vámi si toto chování může dovolit. Nebyl zvyklý na to být volný a mít svobodu. Dlouhou dobu žil v tom, že život je tma a prázdnota. Teď stále ještě objevuje, že svět je plný světla a nekonečných možností. Byla by věčná škoda, kdybyste zahodili příležitost poznat jeho radostné jádro. Nezaslouží si, abyste se k němu otáčeli zády. Na první pohled působí jako někdo, kdo preferuje samotu, avšak opak je pravdou. Čím více lidí nevzdá snahu stát se jeho přítelem, čím více lidí neopustí touhu ho lépe poznat, tím více se bude cítit v bezpečí. A věřte, že pocit bezpečí má pro něj nesmírný význam. Už se nechce bát. A pokud se stanete osobou jemu blízkou, neopovažujte se z jeho života odejít. Už nikdy nechce nikoho ztratit.

ZÁJMY:

Na prvním místě je u něj jednoznačně umění, hlavně tedy kreslení a hudba, konkrétně kytara a bicí. Už jako malé dítě ve školce ho učitelky chválily, že z něj prý jednoho dne bude slavný malíř, dokonce vyhrál i nějakou výtvarnou soutěž pro nejmenší, cenou byla obyčejná taška sladkostí, ale dovedete si představit, jak z toho byl tenkrát nadšený? A nejkrásnější holka ze školky se stala jeho obdivovatelkou, co víc si přát, že? Průběhem let se zlepšoval a zlepšoval, až se vypracoval na tak špičkovou úroveň, na které je teď, má ohromné nadání. Ten cit, který dokáže do každého tahu vložit, do každého díla dá kus sebe a kreslí srdcem, pečlivě ladí každý detail, aby se dostal k perfektnímu výsledku. Trpělivost, to je to, co ho dovezlo až tak daleko. Co se té hudby týče, hraje v bratrově kapele, a i sám pomáhá skládat texty, má dobré nápady. Dále je milovníkem literatury, zejména poezie, psaní ho baví, básně skládá tak zhruba od osmi let. Je i vášnivým sportovcem, závodně hraje florbal. A teď vám nekecám, ve škole ho baví všechno, fakt naprosto všechno. Není jediný předmět, který by neměl rád. Není jediné jídlo, které by nechtěl ochutnat. Není jediný film, který by nechtěl vidět, jediná písnička, kterou by si nechtěl poslechnout. Není nic, co by nechtěl vyzkoušet, jak si můžete všimnout, jeho největším zájmem je objevovat svět. Protože věřte nebo ne, spoustu věcí, o jejichž existenci vy víte celou věčnost, on teprve poznává. Abych to upřesnila, spoustu běžných věcí. Nikdy neměl tolik možností ohledně koníčků jako vy, po dlouhou dobu měl k dispozici pouze papír a pastelky, kazeťák, karty a jiné hry, starý fotbalový míč a sem tam nějaké knihy. Ovšem pozor, nesmím zapomenout na ještě jeden jeho velký zájem - pomáhání druhým. Moc dobře ví, jaké to je, nutně potřebovat pomoc, nutně být zachráněn. Nehodlá tedy jen tak stát v koutě a nechat lidi se trápit, pokusí se pomoci, jak jen to půjde.

HISTORIE:

Evelyn se narodil jako druhorozený syn bohatým rodičům v Brightonu, takže ano, rodák. Jeho o šest let starší bratr se jmenuje Axel a během raného dětství se ti dva nemohli vystát, Eve mu záviděl, že jakožto starší může dělat i věci, které on má zakázané a naopak Ax mu záviděl, že je jakožto mladší středem pozornosti a zájmu rodičů. Že doufáte, že se vztah mezi nimi zlepšil? Nezklamu vás, ano, zlepšil, ale na to si ještě hodně dlouho počkáte. Až na tyto sourozenecké konflikty si neměl nač stěžovat, byl šťastné dítě, to víte, když mají rodiče prachy, to se to rozmazluje, to se to žije. Ve školce byl oblíbený, měl plno kamarádů, byl veselý, stále se něčemu chechtal, užíval si krásné dětství. Kéž by mu u kolébky sudičky předpověděly, že mu to vydrží po celý život. Kdepak, zlom nastal v jeho pěti letech. Velký zlom. Nebudu vás dlouho napínat, jdeme rovnou k věci. Jednoho krásného letního odpoledne si maličký Evelyn hrál s kamarády na hřišti na schovávanou, a jelikož mu jeden kluk sebral jeho vyhlídnuté místo za velkým stromem, rozhodl se schovat na nedalekém parkovišti za jedno z aut. A to byla chyba. Celý nadšený se radoval, že našel úžasné místo, že vyhraje, jenže to netušil, že kromě jeho kamaráda ho hledá i někdo další. Muž. Nebezpečný muž. Dodnes si nepamatuje, jak přesně se to odehrálo, najednou byla všude tma, prostě jako by usnul. A pak se probudil až v malé místnosti, která rozhodně nebyla jeho pokoj. Ani to nebyla část jejich domu, nepoznával to tam. Uhádli jste správně, stal se obětí únosu. A již se nenacházel v Brightonu, ale v nedalekém městečku. Byl vyděšený, nerozuměl tomu. Jeho únosce byl tvrďák, takže si k němu velmi rychle vybudoval respekt, byl trestán za pláč, za nářky, za neposlušnost, za všechno, co se jeho novému společníkovi nelíbilo. Máte naděje v to, že se brzy najde, že? Omyl. I on je měl, ale v zajetí byl celých devět let. Od pěti do čtrnácti. Celých devět let nebyl chlapec hrající si na schovávanou k nalezení. Nedovedete si ani představit, jakým zlem si prošel. Hodně lidí tvrdí, že si dokážou představit, jak hrozně se musel cítit. Nedovedou. Jen on ví, jaké peklo to bylo. Stesk po domově, po kamarádech, po jeho oblíbených činnostech, všechno to bylo pryč. Nevěděl, jaké to je, chodit do školy. Ani jaké to jsou nervy vybírat oblečení, film, na který půjdete do kina, jaké jídlo si vyberete ze širokého menu v restauraci. Nevěděl nic. Později už ani co je za den, kolik je hodin, jaké je počasí, co se děje ve světě, stal se totálně izolovaným. Stres, smutek, strach, frustrace, chaos, úzkost… Najednou nevěděl, že existuje něco jako radost a štěstí. Něco jako svoboda. Uvažoval o sebevraždě, když mu bylo sedm. Sedm! Pak už dokonce ani nevěděl, že se jmenuje Evelyn, ten chlap mu říkal Zeki, prostě stvořil nového člověka. Nebyla šance na útěk, věřte, že to několikrát zkoušel, bylo to nemožné. Nemohl nic, jen sedět v koutě, schovávat se pod dekou a čekat, že přijde vysvobození. Čekal a čekal, ale záchrana nikde. V podstatě jediná zábava, která mu byla dopřána, bylo kreslení si, psaní si, pouštění si několika kazet s hudbou stále dokola, čutat si s míčem o zeď a hrát s tím týpkem deskové hry. A víte co? Byl tak zoufalý, že toho chlapa začal mít i docela rád, protože když byl poslušný, nechoval se k němu tak zle. Koneckonců mu někdy přinesl knihy nebo sladkosti. A jednou mu ten chlapík řekl, že si může přát jednu věc. On neřekl, že chce domů, ale stejně by to asi nevyšlo. Odpověděl slovem kamarád. A tak se stalo, že když mu bylo jedenáct, do jeho místnosti přibyla o dva roky mladší dívka Hope. A s tou doslova přišla naděje, ve dvou už přeci musí vymyslet, jak se dostat ven, ne? Uplynulo pár měsíců a jeho kamarádka byla pryč. Odmítala poslouchat, odmlouvala, byla drzá, neustále křičela, ačkoli jí zkušeně radil, že to není dobrý nápad, neposlouchala ho. Jednou ji muž popadl za vlasy, odtáhl pryč a ona se již nikdy nevrátila, byl zase sám. Avšak neztrácel naději, věřil, že takhle nemá žít. Bylo mu čtrnáct, když se mu podařilo utéct díky tomu, že poprvé po devíti letech ten chlap zapomněl zamknout dveře od jeho vězení. Po devíti letech zjistil, že se nacházel ve sklepě moderního, luxusního domu, ve kterém nikoho nikdy nenapadlo hledat. Ten chlap byl v městečku považován za slušného a sympatického kariéristu, nikdo ho nepodezíral. Ten den utíkal jako o závod, Brighton skutečně nebyl daleko. Ačkoli zde byl naposledy v pěti letech, přesně věděl, kde je jejich dům. A víte, co ke svému zděšení zjistil? Jeho rodiče jeho hledání vzdali po roce. Po zkurveném roce! Dokonce měl pohřeb. Jen kvůli tomu, že únosce se neozval při nabídce pořádného balíku peněz, ho označili za mrtvého. Dokonce se přestěhovali na nějaký romantický ostrov a adoptovali si kluka v jeho věku. Jediný, kdo neztratil naději, byl jeho bratr, kterého našel v domě, ve kterém čekal rodiče. Ten bratr, kterého jako malý tak nesnášel, ho nepřestával hledat. Pokud vám je Evelyn povědomý v obličeji, je to nejspíš kvůli plakátům pětiletého kloučka, které jeho bratr vyvěšoval všude, kde se dalo. Rodičům sice odpustil, ale nezapomněl. Nepřestěhoval se k nim, zůstal bydlet s bratrem, se kterým teď skvěle vychází. Protože když si měl vybrat mezi někým, kdo ho ze života vymazal a někým, kdo se na něj vykašlal, volba byla jasná. Teď je mu šestnáct a snaží se socializovat. Teď už chápete jeho nedůvěru k lidem. Jeho přehnanou poslušnost. A to, proč ho mají za hrdinu. Zajímá vás, co se stalo s tím chlapem. Na policii nakreslil jeho portrét, díky němuž byl dopaden. A svým talentem udělal takový dojem, že si ho místní policie najala jako forenzního portrétistu, čímž pomáhá dalším obětem dopadnout agresora. To je to, co chce - pomáhat. Nechce, aby si lidé procházeli tím, co on. Moc dobře ví, jaké to je vědět, že to monstrum je stále volné a může znovu ublížit. Má u sebe všechny básně, které celých těch devět let v zajetí psal, jednou je třeba vydá a vám bude běhat mráz po zádech. Život je pro něj složitým oříškem, prošel si něčím, co jen tak nevygumuje, ale věřím, že to zvládne. Minulost ho děsí, má strach z cizích mužů, neustále má tendence se rozhlížet kolem sebe. Pořád se občas představuje jako Zeki, přeci jen toto jméno slýchával devět let, Evelyn jen sedm. Jeho kamarádka Hope byla uškrcena, ode dne, co ji naposledy viděl v temné místnosti, má fobii ze ztráty blízké osoby. Takže prosím, pokud se s ním seznámíte, neopouštějte ho. Potřebuje vás. Ztracený kluk se našel.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama