Wolfe Nixon

5. února 2018 v 20:58 |  Postavy - muži

Hráč/ka: Markett
Věk postavy: 20 let
Povolání: Studium tělovýchovy a sportu, kytarista, brigáda v posilovně
Faceclaim: Alex Storm



VZHLED:
Pokud někde uvidíte vysokého, hnědovlasého, modrookého, pihovatého mladíka, tak se žádný zázrak nekoná, protože takových po světě běhá celá hromada. Pokud však tento mladík bude mít náušnici v levém uchu, po ruce skateboard ať už se nachází kdekoli, na sobě minimálně jeden černý kousek, zamračený výraz ve tváři a boty, které se ani omylem nehodí k jeho outfitu, tak je velmi pravděpodobné, že jste měli tu čest narazit na samotného krále vražedných pohledů, čili na Wolfeho Nixona. Tolik popis ve zkratce, teď se přesuneme do detailů. Vlasy, od přírody tmavě hnědé, nikdy nebarvené, často rozcuchané, nikdy neskrývané pod čepicí. V obličeji výrazné rysy, plné rty, dominantní úlohu celé obličejové části hraje velmi husté obočí, které skvěle napomáhá tomu, že když se spojí s jeho neustále nasraným kukučem, tak vzniká velmi silná aura kolem našeho hrdiny, která téměř vždy odradí každého, kdo se dostane do jeho blízkosti, protože na nikoho tato záležitost nepůsobí zrovna dvakrát příjemně. Dokonce ani obrovské množství malých i větších roztomilých pih, které jsou rozsypány po jeho jemné tváři, nepomáhají k tomu, aby působil jako milá osoba. Za všechno může fakt, že se neusmívá, vážně, pokud ho někdy zahlédnete se smát, buď máte halucinace, nebo se vám to zdá v noci ve snu. Popojedeme dále, dostáváme se k oblečení. Jeho šatník bych nepovažovala za něčím zvláštním, něčím výjimečným, nalezneme v něm to, co bychom u kluka jeho věku v dnešní době zřejmě čekali, takže pohodlné mikiny, které se často pyšní nějakým tím slavnějším logem či potiskem s tématikou oblíbených hudebních skupin. Mikiny jsou pro něj nejdůležitějším prvkem jeho looku, jelikož je celkem zimomřivý, takže logicky, proč se nějak déle zabývat výběrem trička, když na něj stejně hodí další vrstvy? Nepohrdne ani bundám, kabáty nikdy, ale bundy, ty jsou jeho, v oblíbenosti hned druhé v pořadí za již zmíněnými mikinami. Pokud vás zajímá, kde nakupuje nejvíce, tak v různých skateshopech, to je přesně jeho styl, takže třeba Thrasher mikiny na něm můžeme vidět opravdu často. Co se spodku týče, je milovníkem roztrhaných džínů, nejlépe černých, samozřejmě. Na co bych ale ráda upozornila je jeho posedlost volbou bot, které se zásadně nikdy nehodí k tomu zbytku, co má na sobě. Ať už se jedná o použití barevných tkaniček, šílených potisků, nevodného odstínu, špatného stylu či o cokoli jiného, nikdy se nestane, že by to k sobě ladilo. Nazvala bych to destrukcí celého outfitu, ale jemu to vyhovuje, jemu se to líbí, je to taková jeho specialitka. Někdy dokonce zajde to extrémů a vezme si každou botu jinou, to se za ním lidé pak otáčejí jako za idiotem. Toť je zřejmě vše, co vám ohledně jeho vzhledu mohu nabídnout, no, až ho někde zahlédnete, posuďte sami.

POVAHA:
O jeho povaze je poněkud obtížné hovořit, protože je velmi složité vůbec říci, jaký je, jak se cítí, jak se chová v různých situacích, kam bloudí jeho myšlenky a tak dále. Shrnu to do jednoho slova - alexithymie. Jinými výrazy například Pinocchiův syndrom, emoční dyslexie, sociální tupost, emoční dřevo, citoslepost. Jedná se o nedostatek a postrádání nálady. Nemluvíme o hlupákovi, ale o člověku se sociálním intelektem na nule. Není to tak, že by byl bezcita, ale své emoce okamžitě polyká, neuvědomuje si je, nepouští je ven. Stejně tak mu chybí i představivost a fantazie, jako by byl uvězněný stále v jedné náladě, která se ale i tak nedá označit jinak než jako nijaká. Nejen, že má problém své city vyjádřit slovně, on s emocemi nehne vůbec, žádné úsměvy, žádný pláč, žádný strach, žádný hněv. Takže ne, ten jeho neustále zamračený výraz nesouvisí s tím, že by byl stále nasraný, není. Empatie je pro něj naprosto cizím s nepochopitelným slovem. Na hodně lidí působí jako infantilní, někdy až narcistický, ale věřte mi, není tomu tak. Wolfe je kluk uzavřený do sebe, skromný, nenápadný, s přístupem "žít a nechat žít.". Působí chladně a neusiluje o to, aby ho ostatní pochopili, tak nějak je mu všechno jedno. Často nerozumí tomu, co se mu snažíte říci, a už vůbec nechápe, co od něj v emoční oblasti chcete. Daní za tuto neznalost je pro něj zmenšený počet přátelských, podpůrných vztahů. Nejedná se o cynického psychopata, v hloubi duše v něm ty emoce někde být musejí. Ví o tom, že má něco rád či že něco naopak přímo nesnáší. Ví o tom, že mu něco udělalo radost, že ho něco potěšilo, že mu něco zvedlo náladu nebo že ho něco na druhou stranu pěkně vytočilo, rozhodilo, naštvalo, jen… Jeho výraz ve tváři bude stále stejný, jeho hlas bude mít stále ten stejný tón, v jeho očích bude stále prázdnota. Nejsmutnější na tom celém je, že si lidé velmi často myslí, že se tak chová schválně, že své emoce drží na uzdě zcela úmyslně, že je mu prostě všechno lhostejné a nezajímá se absolutně o nic. Že si za všechno může sám, že je zkrátka bez srdce. A chtěli byste zůstávat v kontaktu s někým, kdo je bez srdce? Kdo nedokáže vyjádřit, jak mu je? Kdo nedokáže pochopit, jak je vám? U koho si připadáte, že sedíte vedle kamene? Většina lidí o společnost takového individua nestojí, proto můžeme říci, že je Wolfe samotář bez přátel, žijící si tak nějak ve své nezajímavé bublině. Můžete mi však věřit, že ačkoli si to nedokáže připustit, mrzí ho to. Mrzí ho, že patří do skupiny neoblíbených jen kvůli tomu, že je jiný, že má problémy. Není fér, že okolí nedokáže přijmout jeho handicap. On jej nemůže změnit, ani vlastní vůlí, ani léky, ani psychoterapií. Vím, že komunikace s ním není jednoduchá, ale za pokus to stojí, zaslouží si dostat šanci, zaslouží si zde mít někoho, kdo bude stát na jeho straně, kdo ho bude brát takového, jaký je, kdo tu pro něj bude a dá mu najevo, že je jeho přítel. Možná si nebude jistý, co pro něj znamenáte, ale vy si můžete být jistí, že někde v hloubi duše za vás bude vděčný a bude si vážit toho, že vás má. Že jste se nebáli vstoupit do jeho života.

ZÁJMY:
Jeho největší vášní je jednoznačně skateboarding a vše kolem něj. Při jakýchkoli jiných činnostech si připadá jako zastavený v čase, jako lapen v pasti, ale když stojí na prkně, cítí ten pohyb. Cítí tu volnost, svobodu, vítr ve vlasech, vůni čerstvého vzduchu. Užívá si zvuk koleček a dopadu zpět na zem po nějakém tom fantastickém triku. Není snad jediný den, kdy by alespoň na chvíli nezavítal do místního skateparku. Nejraději má noční jízdy pouze za svitu hvězd a nedalekých pouličních lamp, když už zde nikdo není a má tak celou dráhu jen a jen pro sebe. A když k tomu do uší strčí sluchátka a jezdí za doprovodu melodie svých oblíbených kapel, to je teprve zážitek. Jak už jste si jistě přečetli v části o jeho povaze, měli jste tu čest zjistit, že má problém s vyjádřením emocí. Něco vám však prozradím, dne 12. října roku 2016 se jeho oči nepatrně zaleskly slzami, když zemřel Dylan Rieder, jeho velký vzor, tato zpráva ho opravdu zasáhla a ranila. Když přijde zima a sníh, vymění skateboard za snowboard, i v tomto sportu našel zalíbení, řeknu to asi takhle, on je prostě na ta prkna. Je na něj však smutný pohled, když ačkoli tyto aktivity miluje, nedokáže tu radost z nich vyjádřit, jezdí s kamennou tváří. Jako příklad mohu uvést sledování televize, jeho favorit vyhraje a on tam sedí naprosto bez reakce. Kdyby byl na fotbalovém zápasu a jeho tým střelil gól, vstane a začne tleskat asi jen z toho důvodu, že to dělají všichni ostatní. Je si vědom toho, že se stalo něco super, ale nedokáže jásat, nedokáže se o svou radost podělit. To už jsme ale zase celkem u povahy, teď řešíme zájmy. Mezi jeho další oblíbené činnosti patří hra na kytaru a klavír, má vyvinutý hudební sluch, krásně zpívá. Neprocítěně, ale pěkně. Celkově hudba patří mezi jeho velké koníčky, jak už její produkování, tak i pouhé naslouchání. A na to, že je kluk, tak ho překvapivě docela baví nakupování, hlavně tedy všeho, co se skateboardingu týče, třeba oblečení, výbavy, magazínů a tak, ale i třeba pro nějaké to dobré jídlo si mile rád zaskočí. A je to on, kdo doma vaří nejčastěji, poslední dobou ho kuchařské umění nějak chytlo. Pokud vás zajímá, co ho baví ve škole, tak samozřejmě tělocvik, haha, na nic jiného nikdy moc nebyl, hlavu nepoužívá zrovna rád, takže nějaká matematika, fyzika, chemie, pff, to vůbec. Ještě filozofie ho celkem zajímá nebo třeba historie, ale jinak čau, škola se mezi jeho koníčky moc řadit nedá. Ani na čtení knih ho nenalákáte, ani na sledování filmů, nejradši prostě popadne skateboard a jde ven, to je rozhodně mezi jeho hobbies prioritou číslo jedna. Jednoho dne by v tom sportu chtěl najít své místo, chtěl by v něm něco dokázat, protože strašně moc lidí tuto aktivitu vidí jen jako hloupou zábavu, pro něj má však obrovskou hodnotu.

HISTORIE:
Ve všech příbězích se řeší hlavně to, jaký mají konec, jestli šťastný nebo smutný. Ale co začátek? Když se začal psát Wolfeho osud, nebylo pro něj vybráno zrovna zlaté pero, spíše černočerné. Ještě se ani nenarodil a už způsoboval údajné problémy, byl neplánované dítě, rodičům se v mládí jedna noc vymkla kontrole a vzniklo z něj těhotenství. To se stává, že? Jakmile se však jeho otec dozvěděl, že jeho přítelkyně čeká dítě, rozhodl se ji opustit, ještě nebyl připravený. Matka toho muže opravdu milovala, zvažovala potrat, ale když zjistila, že se jedná o dvojčata, zřejmě s ní hnulo svědomí a rozhodla se těhotenství nepřerušit a tak se v anglickém městečku Basingstoke narodil náš chlapeček. Nové matce bylo nějaké jméno celkem jedno, dítě bylo nechtěné, takže jméno Wolfe dostal z důvodu toho, že jí ho jako první vyhodil nějaký pochybný generátor jmen. A co jeho dvojče, jeho bráška? Já vás varovala, že příběh této rodiny nebude veselý, došlo ke katastrofě, druhé dítě zemřelo dříve, než vůbec stihlo vylézt na svět. Generátor pro něj připravil jméno Chandler, kdyby vás to zajímalo. A tato nešťastná událost vedla k tomu, že se stal Wolfe v očích jeho matky tím největším zlem, protože dle jejího názoru kvůli němu přišla jak o muže, tak o syna. Nedala ho k adopci, kdyby se tak stalo, možná by měl Wolfie ještě naděje na normální život, ale kdepak, nechala si ho a výchovu zanedbávala. Ignorovala své dítě, nevytvořila si k němu pouto, nedávala mu pocit bezpečí a lásky, neplnila mu jeho přání, prostě ho odstrčilo. A tady vznikla porucha, se kterou se potýká dodnes - alexithymie. Jelikož se mu v dětství od matky nedostávalo reakcí na jeho emoce, prostě ty emoce přestal vnímat, vymazal je ze svého života, přestal jim rozumět a stal se z něj člověk, který je nedokáže vyjádřit. S matkou trávil celých dvanáct let, až pak místní občané zaregistrovali, že v jeho výchově něco nahraje a začala se o něj zajímat sociálka, díky které se dostal do nové, velmi početné rodiny v Brightonu, získal rodiče, kteří o něj mají zájem, získal tři sestry, které ho mají rádi, a získal konečně místo, kde se může cítit jako doma. Svých nedostatků v emoční stránce se nezbavil, ovšem život se mu rozhodně změnil k lepšímu. Začal objevovat své koníčky, třeba lásku ke skateboardingu a hudbě. Poprvé poznal, co to je třeba rodinné sezení u jednoho stolu, rodinné výlety, být zde jeden pro druhého, co to je důvěra, co to vůbec je nějaké to rodinné pouto. Asi takhle, zjistil až teď, co to je fungující rodina. Nyní studuje na místní univerzitě tělovýchovu a sport, brigáduje v posilovně a jednoho dne má v plánu vyhrát s prknem na olympiádě a dokázat, že se nejedná jen o pouliční zábavu a životní styl, ale sport, který je rovný všem ostatním. Mezi jeho další sny patří například proměnit kapelu, kterou založili s pár spolužáky, ve skupinu, která projede svět se svým turné křížem krážem, skrz na skrz. Také by někdy docela rád našel svého biologického otce a zeptal se ho, proč je kdysi opustil. Otce totiž viní mnohem více než matku, ta zde pro něj aspoň byla, sice ne v dobrém slova smyslu, ale byla, on nikoli, on zbaběle zdrhl. Stále probíhá jeho proces socializace, má těžký život, své vady se jen tak nezbaví, ale teď už alespoň můžeme říci, že je ve správných rukou, že je na dobré cestě. Co si pro něj osud připraví dál, toť otázka, všechno ukáže čas. Uvidíme, kam ho ten jeho milovaný skateboard zaveze.

GALERIE:




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama